Nevím, co když to stromy mají s těmi převleky podobně jako lidé, zkoušejí být občas někým jiným, nebo něčím jiným? Koukni, jak nás vidíš, co vidíš, ptají se. No, třeba tam číhá pes, kousek dál vidím příšerku, vedlejší strom je trochu necudný, tenhle si tančí, druhý cvičí jógu, ten pro mě představuje jakýsi abstraktní obraz , ten koně ..... fantazie nezná meze, mám ty proměny tak ráda.
Chodím po lese, obzvlášť v tomto čase, kdy se nám naše aktivity a možnosti trochu scvrkly, fotím, rozhlížím se, představuju si, bavím mě to, raduju se a jsem šťastná. Les je uklidňující, plný zvuků, vůni, barev, kytek a sem tam i lidí. Nejlepší je to v poledne, to všichni obědvají, nebo jsou v práci, roušku skoro nenasadím.
Pozoruji stromy a jejich dřevohrátky už mnoho let a stále mě překvapují, stačí kousek popojít a vše se změní. Když jdu s někým, může mít jiné oči, jiné vnímání a moje představa mu nic neříká.
Pojďte si se mnou zkusit uvidět stromy trochu jinak, méně obvykle …