Česká republika se v podstatě přepnula do on-line režimu. Počítače, notebooky a mobily se staly pro většinu lidí jediným prostředkem, díky kterému mohou pracovat, bavit se, vzdělávat se, kontaktovat se s rodinou a přáteli. Ukázalo se, že internet, sociální sítě, zkrátka moderní technologie jsou nedílnou součástí života a už nelze říkat: Já je nepotřebuju, mě tyhle novoty nebaví. Mezi lidmi vyššího věku je poměrně dost těch, kteří to tvrdili, ovšem právě mnoho z nich nyní radikálně změnilo názor.
„Máma vždy tvrdila, že internet nepotřebuje. Teď se ukázalo, jak se mýlila,“ říká Jan, který pracuje jako IT specialista a celé roky se snažil svou pětasedmdesátiletou matku přesvědčit, ať se naučí pracovat s počítačem. „Žije sama a v době karantény se ukázalo, že je na tom výrazně hůř, než seniorky, které se s počítačem kamarádí. Pořád nám telefonovala, že je jí smutno, že je hrozné, že se nevidíme. Vysvětlil jsem jí, že kdyby měla internet, mohli jsme dělat vidět, povídat si přes Skype, přes různé aplikace. Pak jsme jí volali k její sousedce, která je počítačově zdatná. Máma byla nadšená, když nás viděla na obrazovce, když si s námi mohla půl hodiny povídat. My jsme jí ukázali našeho psa, po kterém je jí moc smutno, zapojily se její vnoučata, dělali jsme různé blbosti. Byla to legrace, bavili jsme se. Najednou úplně obrátila a začala sondovat, jestli bych jí nepořídil počítač, internet a nenaučil ji s ním zacházet. Tak se těším, jak na to skočíme,“ vypráví.
„Internet sehrává v životě seniorů velkou roli, protože pro mnohé z nich je právě pocit osamělosti a nemožnost kontaktovat se s příbuznými v době pandemie to, co je nejvíce trápí,“ říká Kateřina Bohatá, která vede Linku bezpečí provozovanou společností Elpida. A připomněla, že v České republice je více než šedesát pět tisíc jednočlenných domácností seniorů. To znamená, že jde o lidi, kteří se v době pandemie a následné karantény ocitli na týdny uzavřeni sami doma. Pokud nemají internet, neumí pracovat s počítačem, nepoužívají mail či sociální sítě, byli přímo odříznutí od světa.
„Kamarádka vždy říkala, že internet nepotřebuje a teď hořce litovala,“ říká jednasedmdesátiletá Beáta, která je naopak nadšenou uživatelkou moderních technologií. „Jsem ve spojení s kamarádkou, která žije ve Spojených státech, dokonce jsem si našla i svého přítele díky internetu. Seznámili jsme se přes internetovou seznamku. Přes internet nakupuji, nechávám si vozit jídlo. Teď v době pandemie se ukázalo, že jsem schopná žít nadále normálním životem, ale ta moje přítelkyně je úplně bezradná. Čučela na televizi a říkala, že se nudí. Ale už na ni vidím, že mění názor. Ještě na ní zapracuju a stane se z ní internetová seniorka,“ vypráví Beáta.
„Mnozí lidé vysokého věku přišli o své životní jistoty, musí soupeřit se stále měnícím se, rychlým životním stylem. Příchod počítačů, mobilů a internetu jim otevřel mnoho možností, ale také hrozeb. Někteří se s ním dokázali vyrovnat a moderní technologie využívají pro svůj prospěch. Někteří jsou však unavení, zklamaní,“ říká Kateřina Bohatá.
Právě ti, kteří moderní technologie dosud odmítali a měli pocit, že dnešnímu technickému světu už nerozumí, nyní zjišťují, že udělali chybu.
Každopádně lidí vyššího věku, kteří nechtějí či neumí pracovat s počítačem, rok od roku ubývá.
„Z loňském velkém výzkumu Českého statistického úřadu se zjistilo, že z lidí od pětašedesáti let výše je denně nebo téměř denně na internetu víc než půl milionů lidí, což je zhruba čtvrtina všech v tomto věku. Za pouhé dva roky stoupl jejich počet o třetinu. Je to hlavně díky tomu, že do důchodového věku vstupují lidé, kteří s internetem běžně pracovali již dříve a nyní jej využívají nadále,“ uvedl sociolog Oldřich Čepelka.
Koronavirová krize jasně ukázala, že tito lidé jsou v obrovské výhodě. A těm ostatním tak trochu naznačila: Nikdy není pozdě učit se něco nového, něco, co jsme dosud odmítali.
