Ta má jediný úkol – prostřednictvím telefonátů od oblíbených herců potěšit seniory a přivést je v této složité době na jiné myšlenky. Lidé mohou na sociální sítě divadla psát tipy, komu a proč by měli herci zavolat. A hned od začátku měla akce obrovský ohlas.
O telefonáty poprosila sestřička z Prahy i učitel z Norska
„Moji babičku Aničku Martykánovou by telefon určitě potěšil. Bude jí 76, dědovi 78 a oba mají důchodcovské předplatné. Babi je sice plachá, ale chybí jí vnoučata a lidi kolem, prý se musí furt otravovat s naším nemluvným dědkem. Vaše divadlo má moc ráda, ta by koukala,“ přimlouvala se za svou babičku Romana Přikrylová.
„Vy mně čtete myšlenky! Už asi týden přemýšlím, koho z vás oslovit s žádostí o natočení krátkého pozdravu pro naše staříčky do Charitního domova v Hluku,“ přidává se Jiřina Tomancová.
“Všechny prosby jsme vyslyšeli a máme za sebou už téměř pět desítek rozhovorů se silnými příběhy. Žádají nás o ně diváci z celé republiky, ozvala se nám zdravotní sestra z Prahy, která je téměř každý den v práci a nemůže navštívit maminku u nás na Slovácku. Napsal nám také umělecký kovář z Norska, že nemůže na Velikonoce přiletět za maminkou a přemýšlel, co by jí udělalo radost,” říká jeden ze spoluautorů nápadu, herec Josef Kubáník. “Dokud bude o naše telefonáty zájem, moc rádi si budeme se seniory povídat,” slibuje herec.
Irena a David Vackovi: Vždycky „propereme“ i divadlo
„Že to je sympatická snaha, jak některým lidem aspoň trochu zpříjemnit čas v současných nepříliš radostných týdnech, jsme nepochybovali hned od začátku, ale jsme velmi mile překvapení, jak velkou vlnu zájmu o naše telefonáty akce okamžitě vzbudila,“ shodují se herečtí manželé Irena a David Vackovi. Ti absolvovali několik telefonátů, všechny v srdečném a milém tónu. „Je to velmi různorodé, ale o karanténě se překvapivě bavíme vždy jen chvíli, nebo vůbec. A je to dobře, protože pokaždé najdeme mnohem zajímavější témata rozhovoru. Samozřejmě vždy nějakým způsobem propereme divadlo. Jedním z našich přátel na telefonu byl i dlouholetý ochotnický herec, takže divadelní téma bylo ještě o něco živější.“
Martin Vrtáček přivezl chleba a roušku a dostal pozvání na štamprlu
I herec Martin Vrtáček, kterého nouzový stav zasáhl během zkoušení komedie Deskový statek, se zapojil do iniciativy Jako na zavolanou, kdy herci telefonují opuštěným seniorům. „Senioři jsou nejohroženější skupinou a jejich strach z toho, co bude dál, je oprávněný. Je dobré, když je přivedete na jiné myšlenky,“ říká.
Při rozhovorech se seniory se tak snaží mluvit především o příjemnějších tématech. „A když jsme se náhodou dotkli současného problému, snažil jsem se v nich vzbudit naději, že vše bude zase dobré,“ popisuje. Jeden z telefonátů vyústil dokonce i v předání roušek. „Ano, jedné paní, která žije sama v Bílovicích na uherskohradišťsku, jsem se ptal, zda má roušky. Měla jednu. Tak jsem navrhnul, že jí nějaké přivezu, a ona souhlasila. Zároveň jsem se zeptal, jestli nechce udělat nákup. Skromně odmítla, ale i tak jsem jí zdarma kromě roušek přivezl čerstvý a ještě teplý chléb. Byla šťastná a prý až všechno bude za námi, mám se stavit na štamprlu. Už aby to bylo!“ těší se herec.
Poděkování Jindry Hojera
“Právě jsem slyšel v rádiu, že telefonujete seniorům, abyste je potěšili,” zazvonil minulý týden herci Josefu Kubáníkovi mobil a v něm se ozvala pětadevadesátiletá legenda Jindra Hojer, pamětník začátku Rychlých šípů, podle kterého Jaroslav Foglar jednoho z čestných a spravedlivých hochů pojmenoval. “A tak, aby se to vyvážilo, teď telefonuju já vám, protože si za to zasloužíte poděkování,” dodal uznale.
Na otázku, jak se má, odpověděl stručně. “Mám moc práce. Nejsem z těch, kteří by se zavřeli na pokoji a báli se, co přijde. Dopisuju další knížku o Jaroslavu Foglarovi, jedna kapitola bude věnovaná Slováckému divadlu, pořád dávám nějaké rozhovory a těším se na jaro,” řekl obyvatel Domu pro seniory v Pardubicích. “Snad to brzy pomine a na podzim se potkáme, když budou Rychlé šípy slavit 20. narozeniny,” těší se Jindra Hojer, jenž na Slovácku nechyběl u žádné kulaté reprízy slavné komedie. “Když jsem se dozvěděl, že herec, který hraje Jindru Hojera, pojmenoval svého syna Jindra, dojalo mě to.”
“S panem Hojerem jsme pořád v kontaktu, často mu volám, je velmi vitální a hlava mu pálí jako málokomu z nás. K narozeninám jsem od něj dostal hlavolam, na jehož řešení jsem dodnes nepřišel,” uzavírá Josef Kubáník.
Herci nakupují seniorům, občas i s překvapením
„Oni nejenže šijí roušky, ale jako správní Šípáci obstarávají nákupy pro naše klienty v Domově pro seniory, za což jim z celého srdce děkujeme,“ ozvala se na Facebooku divadla Jana Vacková. Poděkování mířilo konkrétně k hercům Davidu Vackovi a Jiřímu Hejcmanovi. „To jsem se jednoho rána vzbudil a řekl jsem si – komu pomůžeme? Domov seniorů máme kousek od našeho domu, tak mi to přišlo jako nejlepší řešení. Zavolal jsem vedoucí sestře paní Vackové, se kterou se známe, a ta to přijala s velkou radostí. Protože mají málo personálu, a ti, kteří dříve chodili nakupovat, teď musí dělat jinou práci,“ vysvětluje Jiří Hejcman. Záhy se mu ozval kolega David, že s nákupy rád pomůže.
„Na nákupy jezdíme pravidelně dvakrát týdně a pokaždé jsou to desítky položek, se kterými často bojujeme, přece jen jsme herci. Ono se to nezdá, ale vše nakoupit dle seznamu, zvlášť vyúčtovat třeba třicet nákupů, nabalit do sáčků a přidat správnou účtenku, to není jen tak. Naštěstí David má za ušima, vidí slevu a jde po ní. Já bych koupil první čokoládu za 45 korun místo 20,“ směje se Jiří Hejcman.
