Je toho MOC.
Zleva, zprava, ze všech směrů se to na nás valí. Ten říká to, ten zase ono, vše je zaručené.
Tu jeden denní plátek tuctovými titulky, tu druhý plátek zase levným fotozáběrem, vábí na svou nevymáchanou mediální udici senzacechtivého, naivního či vystrašeného čtenáře, který následně bombasticky vykašlává bez logiky poslepovaná torza informací rychlostí koronavirové infekce.
Všichni jsme infikováni. Dav je promořen až pod lebeční kost lživými argumenty, hořkými nepravdami, vládními nařízeními, podivnými příkazy a zákazy, sladce lepkavými sliby a možná někdo z davu skutečně tím strašidelným koronavirem. Seriózní informace eutrofují pod všelijakými dohady a konspiracemi.
Je toho MOC!
Nevíme, čemu věřit, čeho se bát, co do ucha vpustit a na co očima pohledět. Ani rouškový karneval nevnímáme. Jen se jako ovce pod hadrovou maskou unaveně šklebíme v křečovitých úsměvech. Nejspíše se však dusíme!
Je toho všeho opravdu nějak MOC!
