„Naši senioři jsou velmi zodpovědní. Věříme, že se to rychle přežene a zase se vrátíme k obvyklým aktivitám,“ říká v rozhovoru Hana Práglová, předsedkyně Senior klubu Bohumín.
Jak se vám podařilo přitáhnout do klubu tolik seniorů?
Máme opravdu kolem 500 členů ve věkovém rozmezí od šedesáti do pětadevadesáti let. Pořád něco nového vymýšlíme, máme spoustu nejrůznějších aktivit. Troufnu si říct, že jsme široko daleko nejaktivnějším klubem. Možná i proto počet našich členů pořád roste, protože lidé vidí, že se u nás stále něco děje.
Jak jste se do funkce šéfky seniorského klubu dostala a co všechno ta práce vlastně obnáší?
Od mládí jsem byla zvyklá pracovat s lidmi. Byla jsem předsedkyní základní organizace Českého svazu žen, později předsedkyní městského výboru ČSŽ. To už jsem se tak trošku starala o sedm základních organizací v našem městě a jeho částech. Když jsem dosáhla šedesáti let, oslovila mě vedoucí bohumínského Senior klubu, zda bych se k nim nepřidala a nevedla jim kroniku. Protože se mi ta nabídka zalíbila, hned jsem ji přijala. Za rok měla předsedkyně zdravotní problémy a požádala mě, zda bych na čas za ni nezaskočila. Tak jsem to "na zkoušku" vzala, no a už to zkouším jedenáctým rokem. Musím podotknout, že se jedná o funkci zcela dobrovolnou, čili neplacenou. Což mnozí lidé nechápou a někteří tomu snad ani nevěří. Ta práce mě obírá o mé soukromí a spoustu času, který bych mohla věnovat svým jiným zálibám, manželovi či vnoučatům. Ale na druhou stranu mě velice nabíjí, mám dobrý pocit z toho, že dělám něco potřebného pro lidi.
Pro své členy připravujete celou řadu aktivit – nejrůznější soutěže, jednodenní výlety i organizované zájezdy do zahraničí. Kolik lidí se podílí na organizaci těchto akcí?
Mám kolem sebe několik ochotných a šikovných žen, které mi s organizací klubových aktivit pomáhají. Každá má svou funkci, kterou si dobře plní. Máme například seniorku, která se stará o kulturu, zajišťuje návštěvy divadelních představení či koncertů. Další dáma se stará o sportovní vyžití – organizuje turnaje v minigolfu, bowlingu, kuželkách, jiná má na starosti mikádo či bollo ball, další elektronické šipky. Máme seniorku na zajišťování autobusových zájezdů, další dáma má na starost výlety vlakem. Další členka dělá pravidelně soutěž Máme rádi Česko, máme také spolehlivého pokladníka. A na má bedra spadají vícedenní pobyty, ať už v Česku nebo v zahraničí.
Na jaké aktivity v posledních měsících či letech jste nejvíce pyšná? Co se vám povedlo?
Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Každá aktivita je něčím zajímavá. Když se vracíme třeba ze zájezdu, vycházky, dovolené či jen z besedy nebo přednášky a slyšíme občas od někoho slovíčko DĚKUJI, tak to člověka potěší. Ale možná bych přeci jen některé akce vypíchla. Zapojili jsme se například do projektu Hodinový vnuk. Naše seniorky a studenti středních škol chodí za klienty do domovů pro seniory. A toto je velice záslužná činnost. Pravidelně se každoročně zapojujeme do akce Kolotoč, kdy se jedno prázdninové dopoledne staráme o děti. Nejrůznější námi připravené soutěže se dětem velmi zalíbily. Do této pomoci se pravidelně hlásí kolem dvaceti seniorů. Krajskou radou seniorů jsme byli oceněni jako nejaktivnější organizace. V současné době naše seniorky šijí nezbytné roušky. Už jich ve svém volném čase na svých vlastních šicích strojích ušily skoro dva a půl tisíce. To jsou všechno věci, na které mohu být pyšná.
Co je na vaší práci nejnáročnější?
To je těžká otázka. Po tolika letech bych řekla, že mě jen tak nic nezaskočí. Ale náročné je hlavně zavděčit se lidem. Náročné je třeba vymyslet něco pro ty, kteří by se rádi nějakých aktivit zúčastnili, ale ze zdravotních důvodů nemohou, protože už mají málo síly, na všechno nestačí. Ale i toto se víceméně daří.
Jak své členy informujete o jednotlivých aktivitách? Scházíte se na nějakém místě?
Jednou měsíčně máme velkou info schůzku. Nejdříve jsme se scházeli v restauraci, pak v kavárně. Tam jsme se ale už nevešli. Tak nám město nabídlo velkou zasedací místnost na radnici. Ovšem i ta byla pro nás časem malá. Takže nám naše skvělé vedení a vedoucí odboru sociálních věcí sjednali možnost schůzovat v našem kině. Platí nám také pronájem, jsme tedy nesmírně spokojeni. Pravidelně na schůzi přijde sto až sto čtyřicet lidí. A to už je opravdu velice slušné číslo. Těm, kteří nemohou z nejrůznějších důvodů přijít, večer po schůzi rozešlu maily, ve kterých informuji o všem, co se na schůzi dělo. Další den jsou všechny informace na našich webových stránkách a také na dvou nástěnkách. Jednu máme v klubovně a jednu v budově radnice.
Vedení města Bohumín má tedy pro seniory velké pochopení…
Určitě máme s vedením města velmi dobré vztahy. Město pro nás, seniory, toho dělá spoustu. Loni byl Bohumín krajskou radou seniorů oceněn jako město nejvstřícnější seniorům. Myslím, že mnohá města by nám mohla závidět.
Nyní vaše aktivity přerušila pandemie koronaviru. Předpokládám, že jste nezůstala nečinná a organizujete pomoc svým kolegům a členům, je to tak?
To je pravda. Epidemie nám narušila naše plány, ale nesmíme zoufat. Jak už jsem říkala, šijeme potřebné roušky. Zajišťuji a rozděluji materiál, sbírám výrobky, dávám je potřebným, ale především do centra sociálních služeb, které je distribuuje dál. Ale také pravidelně seniorům telefonuji, posílám sms nebo emaily, abych je aspoň trochu informovala o dění a také jim pokud možno dodala trochu síly a další chuti do života. Za emaily jsem dostala mnohé poděkování, a toto mě opravdu velice potěšilo a nabilo. Naše seniorky také pletou ponožky pro klienty domovů pro seniory či ponožky pro miminka do inkubátorů.
Jak na vás doléhá současná doba? Obáváte se sama onemocnění? A jsou ve vašem klubu zatím všichni zdrávi?
Doléhá to pochopitelně i na mě. Jsme s manželem doma sami, bez bližších příbuzných. Dcery a vnoučata máme daleko. A nestydím se říct, že je nám smutno. Pochopitelně, že o zdraví své i svých příbuzných se obávám, snad to všichni zvládneme. Členové našeho klubu jsou zatím v pořádku. Aspoň se ke mně žádná špatná zpráva nedostala.
Senioři jsou nejohroženější skupinou a vládní opatření na jejich ochranu se pravděpodobně budou uvolňovat až jako poslední. Jak tento stav podle vás doléhá na psychiku seniorů?
Ano, jsme nejohroženější skupinou. Ale jsme i velmi zodpovědní. Snažíme se plnit všechna nařízení vlády, jsme možná zodpovědnější, než mnozí mladí. A psychika seniorů? Občas bývá na bodě mrazu. Pokud jsou doma dva nebo mají poblíž rodinu, která jim aspoň třeba nekoupí nebo prohodí společně pár slov, pokud člověk může aspoň na zahrádku či do lesa, jde to vydržet. Horší je to s těmi, kteří nikoho nemají, nikam nemohou, musí se spolehnout ve všem sami na sebe. Těm nahání strach i obyčejné zakašlání.
Jaké plánované akce jste museli už zrušit a plánujete už něco na podzimní měsíce, nebo zatím čekáte, jak se bude situace vyvíjet?
Samozřejmě jsme už pár akcí museli zrušit. Měli jsme naplánovaný velikonoční turnaj v kuželkách, v bollo ballu, v mikádu, šipkách, bowlingu, soutěž Máme rádi Česko, návštěvy kultury -- toto vše padlo. Měli jsme zajištěny autobusové zájezdy i vlakové výlety, to jsme museli také zrušit. Přestali jsme chodit cvičit program "Aby záda nebolela", zrušili jsme jógu, týdenní pobyt v Piešťanech. Ale toto všechno se dá oželet. Hlavně, abychom byli všichni zdraví! Pokud ten blázinec včas skončí a my vše přečkáme ve zdraví, naplánujeme další aktivity. Máme krásnou klubovnu, tak ji určitě využijeme. Zatím se těšíme - pokud budou otevřené hranice - na dovolenou ve Finsku, ve Vysokých Tatrách, máme zajištěny pobyty i ve Spáleném Poříčí v Brdech a v lázních Slatinice. Něco z toho nám snad vyjde. Naděje umírá poslední. Takže se všichni těšíme na lepší časy!
