Jste zakladatelkou iniciativy Pohyb pro život. Co je jejím smyslem?
Jejím hlavním smyslem je propagovat aktivní životní styl a představovat pohyb v trochu jiném světle a širších souvislostech. Chtěla bych, aby si lidé uvědomili, že moderní způsob života příliš nepodporuje správné fungování našeho těla a že je třeba o něj pečovat. A že to nemusí být nic náročného.
Proč je podle vás pohyb důležitý i pro lidi ve vyšším věku?
Protože pak už to není o výkonech nebo lepším pocitu, ale o komfortním a bezpečném zvládání každodenních a sebe-obslužných aktivit. Někdy zapomínáme, že naše tělo nepotřebujeme jen ke sportovním činnostem, ale k úplně všemu. Bohužel si to většinou uvědomíme až v momentě, kdy něco přestaneme zvládat a začneme být omezováni vlastním tělem. Pohyb je dokonalý nástroj tomu zabránit nebo tento moment významně oddálit, ale jako všechno to má své limity. Nedoženeme to na poslední chvíli!
Vytvořili jste s partnery videa, podle kterých mohou senioři cvičit ve svém bytě. Co budou ke cvičení potřebovat?
Cvičení je koncipováno tak, aby ho zvládl každý a to z pohodlí a bezpečí domova. Stačit bude běžné vybavení domácnosti – židle, podložka nebo koberec či složená deka. A jako zátěž se dá využít naplněná pet láhev vodou. A pak to chce najít těch pár minut času. S tím bývá problém.
Co byste poradila lidem, kteří se vymlouvají na to, že nikdy nesportovali a že už se ve vyšším věku bojí nějaké cviky provádět, aby si neublížili?
Ať si výmluvy nechají! Pohyb je ta nejpřirozenější věc pod sluncem. Naše tělo bylo stvořeno k pohybu a mnohem více mu ubližuje NE-pohyb. Základem sestav jsou úplně přirozené cviky, které mohou na první pohled působit až příliš jednoduše, než aby mohly fungovat. Ale opak je pravdou. Jejich síla je právě v jednoduchosti a pravidelnosti. Určitě tedy může vyzkoušet i někdo, kdo nikdy nesportoval. Toto cvičení není o sportu, ale o pohybu. A ten v životě provozoval a provozuje každý. Navíc doporučujeme si před cvičením projít informace o tom, jak cvičit a na co si dát pozor. Opravdu není čeho se obávat.
Někteří senioři také namítají, že než cvičit, to raději půjdou ven na procházku…
To je samozřejmě jenom dobře a jen ať chodí, dokud to jde. Chůze je dokonalý a zdraví prospěšný pohyb. Ale je třeba si uvědomit, že abychom mohli chodit co nejdéle, tak je dobré pro to i něco udělat a podpořit základní komponenty funkční zdatnosti nezbytné pro bezpečnou a kvalitní chůzi. Proto je vhodné i chůzi doplnit každodenním komplexním cvičením.
Stačí opravdu cvičit jen pět minut denně? Jak se cvičení projeví v čase?
Těch pět až řekněme patnáct minut denně je třeba vnímat jako takovou základní hygienu těla. Stejně jako si například čistíme zuby. A pak se hýbat tak, jak to každému vyhovuje a zohlednit individuální preference a potřeby. Někdo bude chodit – ať už po lese nebo za kulturou, někdo bude pečovat o zahrádku a někdo jiný bude trávit čas s vnoučaty. Každá aktivita a každý pohyb se počítají. Ze zkušenosti vím, že pouhý týden stačí na to, aby člověk začal vnímat benefity každodenní „rozcvičky“. Po třech týdnech dojde k návyku, kdy už nebudete chtít přestat. Nejdůležitější a zároveň nejtěžší je tedy překonat začátek a vydržet. Ale lépe se budete cítit už po prvním cvičení. Vyzkoušejte a dáte mi za pravdu.
Jaký konkrétně vliv má cvičení na psychiku?
Tělo a duše se nedají oddělit a navzájem se i ovlivňují. Už jen z tohoto vyplývá, že pokud se budeme cítit dobře a silní fyzicky, budeme spokojení a silní i psychicky. Budeme schopni odolávat stresu, podpoříme kognitivní funkce a zvýšíme si sebevědomí. Pohyb významně podporuje kvalitu spánku, což se také projevuje v psychice. Velkou kapitolou je pak pohyb a jeho vliv na duševní zdraví - depresi. Této problematice se věnoval i jeden z našich výzkumů, kdy jsme sledovali vliv taneční terapie na ukazatele depresivity u seniorů žijících v zařízeních dlouhodobé péče. A za zmínku stojí i omílané vyplavování endorfinu – hormonů navozujících pocit štěstí. Proto se po pohybové aktivitě cítíme tak dobře.
Vaše Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče je uznávanou organizací, která se léta zabývá stárnutím. Můžete představit ještě některé další vaše projekty? Na co se zaměřují?
Zaměření centra je velmi široké a zahrnuje témata týkající se stárnutí, dlouhověkosti a dlouhodobé péče opravdu z mnoha úhlů pohledu. Naší snahou je nejen propojování teoretických poznatků s praxí, ale i propojování jednotlivých oborů. Stáří a stárnutí je velmi komplexní oblast, ke které je nutné přistupovat mezi-oborově. Díky post-graduálnímu programu Studia dlouhověkosti se můžeme do hloubky zabývat nejrůznějšími tématy – ať už to jsou mezigenerační programy, identifikace potřeb lidí s demencí nebo využívání nových technologií v přímé péči nebo její organizaci. Významný byl například také projekt zabývající se konceptem Case managementu, nebo česko-rakouský projekt sbírající data v zařízeních pro seniory. Před několika měsíci jsme vydali odbornou monografii o stárnutí s názvem „Aktivní gerontologie aneb Jak stárnout dobře“ určenou odborné, ale i laické veřejnosti. Přeci jen se stárnutí týká každého z nás a to, jak jaké stáří prožijeme, také do značné míry záleží na každém z nás.
Náš portál i60 cílí na aktivní seniory, tedy lidi, kteří jsou ještě relativně zdraví a v plné síle. Možná je to právě období vhodné k přípravě na stáří, kdy bude člověk méně pohyblivý, bude potřebovat částečnou pomoc. Dá se na to poslední období dobře připravit už nyní? Jak?
Já bych řekla, že to je skoro za pět minut dvanáct. V žádném případě bych to nedoporučovala odsouvat na později. S každým rokem se nám prostor, který můžeme ovlivnit pohybem, zmenšuje, až zmizí úplně. Je třeba si vytvářet tzv. funkční rezervu, a čím dříve člověk začne, tím lépe. Současní senioři mají tu výhodu, že většinu svého života prožili mnohem aktivněji a více v pohybu, než je tomu teď. Mám trochu obavy o současnou střední generaci, u které bohužel převažuje sedavý způsob života, je vystavena stresu a pohybu se věnuje spíše nepravidelně nebo moc intenzivně. Je mnoho čtyřicátníků, kteří na tom jsou fyzicky i zdravotně mnohem hůř než o dvacet a více let starší jedinci. A toto je jeden z důvodů, proč vznikla iniciativa Pohyb pro život a koncept cvičení Permanento.
Co byste poradila našim čtenářům nyní, v období pandemie - jak karanténu zvládnout bez psychické újmy?
Minimalizovala bych čas strávený u zpráv jen na to nejnutnější. Člověk musí být v obraze, ale co je moc, to je moc. Pak bych doporučila si na každý den dát nějaký cíl. Něco málo udělat doma nebo někoho potěšit třeba milým dopisem. Cílem může být cokoliv, co vám udělá radost nebo navodí dobrý pocit. Buďte kreativní. A nebyla bych to já, kdybych nedoporučila každý den alespoň trochu pohybu. Pak už se věnujte jen tomu, co vás máte rádi. A uvařte si něco dobrého a každý se na sebe usmějte do zrcadla! A poslední - věřte, že kdyby nebylo hůř, tak nemůže být ani lépe.
Mgr. Kateřina Macháčová, Ph.D.
Vystudovala Fakultu Tělesné Výchovy a Sportu při Karlově Univerzitě v Praze. Na téže fakultě pak v roce 2009 ukončila doktorandské studium zaměřené na problematiku hodnocení tělesné zdatnosti u seniorské populace. Několik let působila na Institutu Gerontologie při Wayne State University, kde se zabývala problematikou pohybu a mobility zejména v pokročilém věku. Stála u zrodu metodiky sloužící k identifikaci architektonických bariér v domácím prostředí pro osoby s pohybovým omezením (SEMAFORhome). Založila a vede iniciativu Pohyb pro život, jejímž cílem je podporovat aktivní životní styl a přispívat tak k prodlužování života ve zdraví, a vytvořila koncept cvičení Permanento. Je ředitelkou International Longevity Centre za Českou republiku. V rámci Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče při FHS UK se věnuje se výzkumu v oblasti aktivního a zdravého stárnutí, publikuje a příležitostně přednáší. Je editorkou a spoluautorkou monografie o stárnutí „Aktivní gerontologie aneb Jak stárnout dobře“.
