Uprostřed Středozemního moře leží největší italský ostrov Sicílie, místo s bohatou historii, nádherným mořem, jedinečnou kulturou, vynikajícím jídlem, srdečnými lidmi a největším aktivním vulkánem v Evropě.
Je červen roku 2013, našich jedenáct dní na Sicílii, snová dovolená. Mohla bych vám vyprávět:o antickém městě Sirakusy, kde žil učenec Archimedes a jehož věta „Neruš mé kruhy!“ navždy vstoupila do historie, nebo o magicky krásné Taormíně, o níž napsal francouzský spisovatel Maupassant, že toto místo je obrazem, na kterém najdete vše, co bylo na Zemi stvořeno pro potěchu oka, ducha a fantazie. Taormíně, která byla založena Kartaginci v roce 396 před Kristem a pyšní se řeckým amfiteátrem z 3. stol. př. n.l, odkud je za příznivého počasí přímo z ruin divadla výhled na město a majestátnou sopku Etnu, my jsme ji viděli skoro celou, nebo o komickém postarším plavčíkovi, co na nás dojemně dohlížel, aby nás nepopálily medúzy, a i když jsme mu nerozumněli ani slovo, tak nás velmi bavil, nebo o jídle, které nám v pěti chodech ke kulatému stolu pro 8 lidí, nosili uctiví a nesmírně přátelští čišníci, a bylo tak skvělé, nebo o uzoučkých uličkách, kde seděly na zápraží ženy, povídaly si se sousedkou od naproti a mezi nimi prosvištěl každou chvíli motorkář, nebo o rozkvetlých keřích neskutečných barev na každém rohu. Bylo by toho ještě tolik…
Já bych ale chtěla přiblížit trochu slovem, ale hlavně obrazem, jeden den, a to výlet na Etnu, nejvyšší činnnou sopku a druhou nejmohutnější sopku Evropy, které Siciliané s láskou říkají Mongibello ( krásná hora nebo „hora hor"). Sopka byla v roce 2013 zapsána mezi přírodní památky světového dědictví UNESCO, a také do seznamu 16 nejnebezpečnějších sopek světa, nachází se totiž v hustě zabydlené oblasti. Půda je tu velmi úrodná a díky tomu se tu lidem žije snadněji, mají na svazích ovocné sady, pěstují vinnou révu. Ale nevím, jestli bych dokázala žít pod rozžhaveným kotlem, který na sebe umí pěkně upozornit a je tak nevyzpytatelný.
Etna je obrovitou horou o průměru asi 35 km a obvodu asi 210 km, uváděná výška 3329 m se vzhledem k aktivitě sopky neustále mění. Vrchol Etny v současnosti tvoří čtyři hlavní sopečné krátery. Na svazích je možno vidět mnoho malých aktivních čmoudíků i vyhaslé krátery, střídájí se tu zelenozelené stromy, keře červené, fialové, žluté, zelenohnědé trávníky, černá pole, která vypadají jako skládka škváry, i šedé plochy sopečného popela. Rostliny i byliny rostou ve shlucích a z dálky vytvářejí úžasné barevné obrazce, nemohla jsem odtrhnout oči.
Na fotkách si všimněte těch lidiček, vypadají jako mravenci. Dnes je Etna určitě opuštěná a smutná.
Pojďte se na tu "horu hor" podívat mýma očima, omluvte prosím množství fotek, nenadávejte mi, nešlo to jinak ...
S mnoha údaji mi pomohla wikipedie