Mít nadváhu není zdravé. Lékaři neúnavně hrozí předčasným skonem obézních lidí a důrazně je vyzývají, aby zhubli. Ale ve skutečnosti poslední vědecké výzkumy uvádějí, že tlustší lidé žijí déle a dokážou snést vyšší hladiny stresu.
„Klasický názor je, že obezita je nemoc, která se musí léčit,“ říká profesor Achim Peters z Lübecké univerzity v Německu. „Ale není to nemoc. Ve skutečnosti je to dokonce dobrá věc.“
Podle německého listu Süddeutsche Zeitung tento odborník na obezitu bojuje proti stigmatizujícímu pohledu na nadváhu po celé roky. Jeho vlastní index BMI je 23, tedy normální váhová kategorie, takže osobní aspekty u něj nehrají roli. Společně s profesorem neurologie Brucem McEwenemz Rockefellerovy univerzity v New Yorku vyvinuli teorii známou jako "paradox obezity", podle níž je obezita zdravým způsobem, jak zvládat stres.
Sobecký mozek proti stresu
Základem teorie je Petersův pojem "sobecký mozek", podle nějž si mozek bude od těla nárokovat energii, kterou potřebuje, i kdyby to tělo mělo ohrozit. Například v případech extrémního hladu ztratí vnitřní orgány až 40 procent hmotnosti, zatímco mozek jen jedno procento.
Když lidé nejsou ve stresu, jejich mozek využívá 50 procent glukózy z jejich těla – toto množství za stresových podmínek stoupá na 90 procent. U obézních lidí přichází mozek zkrátka, protože tělo si místo jeho zásobování buduje tukové zásoby. Jelikož nedostává glukózu, kterou chce, musí mozek zvýšit své energetické požadavky. Tlustý člověk jí víc, aby pokryl potřeby svého sobeckého mozku, ale zase jen malá porce těchto kalorií jde na uspokojení potřeb mozku a zbytek do budování tukových vrstev. Podle této teorie si tudíž obézní lidé nemohou pomoct, aby nebyli obézní. Je to reakce jejich těla na chronický stres.
Dlouhověkost lidí s nadváhou se poprvé dostala do pozornosti vědců v roce 1999, když si Edmund Lowrie z Kalifornské univerzity všimnul, že jeho hubenější dialyzovaní pacienti umírali dřív než ti s nadváhou. Pak vyšlo najevo, že dokonce i obézní lidé, kteří utrpěli srdeční příhodu, žijí déle, a totéž se prokázalo po velkých operacích, sepsích, krvácení do mozku, a dokonce i u pacientů trpících revmatismem či rakovinou. Obézní pacienti v přežití vždycky vedli, i když jejich BMI byl třeba 30, což u člověka s výškou 170 centimetrů znamená váhu 86 kilogramů.
Není obezita jako obezita
Důležitým rozdílem bylo, zda korpulentní člověk nosí svou váhu navíc uloženou kolem pasu. Tento typ tloušťky, která obklopuje vnitřní orgány, ohrožuje život, jakmile obvod mužského pasu přesáhne 102 centimetrů a u ženy 88 centimetrů. Ale silné paže a nohy, boky a zadek, fungují spíš jako jistý druh ochrany než jako hrozba.
„Mít nadváhu není tak nebezpečné, jak se dříve myslelo,“ uvádí výzkumnice v oboru zdraví Ingrid Mühlhauserová z Hamburské univerzity. Její studie Němců s BMI kolem 27 ukázal, že mají šanci na delší život než lidé s BMI kolem 20 (při výšce 170 centimetrů váha 58 kilogramů). „Lidé s nadváhou mají větší tendenci k srdečním problémům nebo cukrovce, ale ne k mrtvicím,“ tvrdí Mühlhauserová s tím, že hodnota BMI nad 35 zůstává nadále vysoce nebezpečná.
Podle Peterse jediný způsob, jak zhubnout, je snížit hladinu stresu. Jenže část tohoto stresu způsobuje i negativní pohled, jaký společnost na obézní lidi má. Na základě průzkumu doktora Thomase Ellrotta, odborníka na výživu a psychologii výživy, uvedlo 14 procent Němců, že kdyby byli zaměstnavateli, tak by lidi s nadváhou nepřijali. „Stigmatizace tlustým lidem nejen nepomáhá, ta jejich problém jen zhoršuje,“ dodal Ellrott.
