MOTTO: NEZOUFAT, DOUFAT
Je středa 25. března 2020 ráno, den jako každý jiný, a přece zcela odlišný. Dnes jsme měli mít v komunitním centru video přednášku Univerzity 3. věku. Je mi líto, že přednáška nebude. Máme „ve škole“ bezvadnou partu a věřím, že nám všem je líto, že spolu nemůžeme být.
Toto ráno bych se správně měla chystat do školy. Ale já i dnes vyrážím na procházku s pejskem. Už minulý týden jsem si nachystala jarní parku, ale už třetí den znovu oblékám zimní bundu. Je - 5,5 stupně. Naše kroky vedou kolem řeky a já mám pocit, že na řece je dnes letecký den. Všechno lítá, co má peří. Kachny jsou v letu, morčáci mi ulétli, volavka je zrovna na startu i ti pěvci jsou v pohybu. Ha, dokonce i z našeho venkovského letiště se vzneslo nějaké malé letadlo.
Po procházce, kdy se snažím ulovit nějaký ten akční záběr, připravím pro sebe a manžela snídani (můj muž je totiž v kuchyni nepoužitelný – dobře mi tak, jak jsem si ho naučila, takového ho mám). Snídáme pozdě, až po deváté hodině. V plánu mám dopoledne udělat si hodinku individuální školy. Pustím si přednášku a pokusím se zvládnout test. Jo, plán to byl. Ale přesouvám ho až na odpoledne. V tomto semestru se zabýváme nádherným tématem.
Leonardo da Vinci, renesanční Itálie. Všestranně nadaný člověk. Malíř, sochař, architekt,hudebník, přírodovědec, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Všichni jistě víte, že je, mimo jiné, autorem nejslavnějšího obrazu všech dob, portrétu zvaného Mona Lisa, který můžeme spatřit v pařížském Louvru.
Věděli jste, že Leonardo se zasazoval o práva zvířat a možná byl jeden z prvních vegetariánů?
Věděli jste, že mistr Leonardo pracoval i jako vojenský inženýr?
Nejenže je známé přesné datum jeho narození, 15. dubna 1452, ale také hodina. Narodil se ve 22.30 hodin v horské vesnici Anchiano u města Vinci. O jeho dětství toho prameny moc neuvádějí, ale v mládí byl prý příjemného vzhledu a měl značnou sílu, ohýbal i železné pruty.
Tento výjimečný muž, nadaný umělec, zemřel ve Francii 2. května 1519.
Získala jsem pár nových informací a procvičila si mozkové závity. Nevím sice, co mi v hlavě z toho zůstane, ale určitě tam něco uvízne, zachytí se drápkem a v pravou chvíli se na to třeba jednou rozpomenu.
A teď vás chci pozvat na kávu, třeba vám přijde k chuti. A mám i čaj. A buchtu zvanou Elena (podle Elišky M.)
Dnešní den se pomalu přehoupnul do své závěrečné fáze. Zase jeden den karantény za námi.