Nohavičky byly stažené do gumky, ale tu vždy moje maminka nastavovala, prý aby mi utažené gumky do budoucna nezadělávaly na křečové žíly. A šortky vpředu měly nezbytnou kapsičku. Podívejte na Helenku, jak jí šortky sluší!
Je 1. června 1959, ve školce slavíme Mezinárodní den dětí. Po obědě se rozdávají dárky. Kluci dostávají malinkaté autíčko a my, holčičky, malinkatou bakelitovou panenku, které se říkalo plaváček. To je radosti! Svou panenku si schovám do kapsičky šortek a celé odpoledne běhám s dětmi po zahradě. Když si pro mne maminka po svačině přijde, lovím v kapsičce plaváčka, abych se pochlubila. Ale ouha! Kapsa je prázdná, radost v čudu a krokodýlími slzami skrápím šortky, protože maminka odmítá můj nápad, že budu plaváčka na zahradě hledat.
Samozřejmě to nebyla ani první, ani poslední má ztráta. Ale tahle byla asi opravdu životní, protože si ji celý život pamatuju.