Jaký dopad na psychiku mají negativní informace?
Neustálým opakováním negativních informací se vytváří v podvědomí podmíněný spoj, který se zakódovává a začíná v myšlení a prožívání dominovat, nelze se ho zbavit, vrací se neustále a začíná nejen obtěžovat, ale i děsit. Je pak již velmi blízko k depresivním náladám a úzkostným projevům.
Proč a jak se šíří panika?
Strach máme obvykle z něčeho konkrétního, ze smrti, ze vzteklého psa, z maturity, ze stáří či ze smrti. Úzkost takový předmět a obsah nemá, je obecná, nejistá, všeobjímající a tajemná. A virus si představit neumíme, je to něco mimo oblast naší představivosti. Ve chvíli, kdy se něco nejasného dostane do centra pozornosti a neustále se to opakuje ze všech stran, zejména z médii, narůstá i obava, která živí fantazii. Potencuje se strach před částicí, která sice stále nemá jasné kontury, ale vnímáme ji jako potencionální ohrožení. Počáteční úzkost tak přechází do konkrétního strachu. A od toho okamžiku se může člověka zmocnit panika, to je stav, kdy nad racionálním myšlením zavládne emoce a jakýsi nejasný pud sebezáchovy. Přestává platit rozumné hodnocení situace. A panika se šíří tím víc, čím je důvod tajemnější a nejistější. Tedy v tomto případě je panika podmíněna živelnou potřebou ubránit se a uniknout před neznámou a zřejmě záludnou chorobou.
Jak se jí mají vyhýbat senioři?
Kupodivu v současné situaci většinou lidé v seniorském věku udržují vesměs střízlivý odhad i postoj. Je jasné, že je tu nebezpečí. Je jasné, že se nebezpečí šíří a existují jen omezené možnosti prevence. Ale to je nutné respektovat a zachovávat. Hygienou počínaje a omezením některých aktivit konče. Určitou obranou je zachovávat svoje možné návyky a rituály, vyhledávat přirozené ventily, které má člověk osvědčené a ví, že mu navozují harmonii. Třeba četba nebo poslech hudby. Vysedávání u všelijakých forem zpravodajství, kde se stále opakují stejná fakta, vede obvykle k navození vnitřního neklidu. Je třeba si uvědomit, že některé zákonitosti i při šíření nakažlivých chorob jsou dány a musí se řešit postupně. Jsou ovšem věci a situace, které ovlivnit můžeme a jiné nikoliv a ani bědování je nezmění.
Problémem v současné době je komunikace, a to i styky v rodině. Jak v tomto případě čelit osamělosti?
Myslím, že v dnešní době i senioři mají k dispozici přinejmenším mobilní telefony a mnohdy i zvládli počítač a mohou komunikovat mailem či jiným způsobem. Rozhodně bych nevysedával u televize a nehledal další a další, stále se opakující informace, které mohou člověka utvrzovat v tom, že se ho týká bezprostřední ohrožení. Měl by přijmout informaci a respektovat pokyny, ale nenořit se do katastrofických vizí. Lidstvo v Evropě už přečkalo i jiné epidemie v posledním století, třeba tzv. „španělskou chřipku“ a jistě se podaří zvládnout i koronavirus.
Existuje nějaká jednoduchá rada pro udržení dobré nálady?
Platí to, co jsem již řekl: je třeba se snažit limitovat příliv stále dokola se opakujících balastních informací, filtrovat z nich jen ty, co jsou nutné pro normální fungování, snažit se udržet komunikaci s blízkými osobami a s přáteli formou, kterou nám situace umožňuje a věnovat se svým zálibám, třeba čtení nebo drobným pracím v chráněném prostředí. Práce je ideální způsob, jak odvést myšlení od obávaných tlaků. A je-li to možné, vyjít do přírody, třeba na zahrádku.