Marta - chtěla bych tě obejmout
www.pexels.com

Marta - chtěla bych tě obejmout

24. 2. 2020

V předcházejícím příspěvku si Marta řešila problémy s grafiti, které se přes víkend objevilo na průčelí její firmy. Také si nechala vyšetřit a poté i odstranit krvácející mateřské znaménko na zádech. Její přítel Petr vyrazil s dcerou a vnučkou na hory, bohužel se musel vrátit předčasně, protože ho rozbolely zuby a otekla mu celá tvář.

Marta strávila část víkendu u Petra. Brala to jako samozřejmost, že mu pomůže, když to potřebuje. Když ho v pátek večer viděla poprvé, upřímně se zhrozila. Petr měl oteklou celou pravou tvář, z oka zbyla jen úzká škvírka. Měl i zvýšenou teplotu a vypadal jako mátoha. Marta vybalila skromný nákup. Nějaké jogurty, kefírové mléko, bylinkový čaj a dva balíčky zmraženého hrášku, které koupila podle pokynů Lenky.  Hrášek nebyl k jídlu, ale na ledování oteklé tváře. Drobný hrách je pro tyto účely nejlepší díky svému oblému tvaru. Marta jeden pytlík s hráškem zabalila do utěrky a pak putoval rovnou na Petrovu tvář. Druhý pytlik zatím uložila do mrazničky.  V kombinaci s působením antibiotik ledování pomáhalo a otok začínal trochu ustupovat. Přesto Petr stále vypadal spíš jako Quasimodo. A navíc se mu i špatně mluvilo. Tak se jen vděčně díval na Martu. Byl rád, že tu je s ním. 

Když za ním přijela v sobotu kolem poledne, bylo zřejmé, že se Petr cítí lépe. Podle zásob v ledničce zjistila, že snědl dva jogurty. A neodmítl ani hovězí vývar, který přivezla. Jen se mu kvůli otoku stále špatně mluvilo, a tak většinou odpovídal jen jednoduchou pantomimou. I proto se ho Marta zatím ani nezeptala, proč nechal bolení zubů zajít až tak daleko. Vždyť už při poslední návštěvě na pohotovosti ho lékař upozorňoval, aby navšívil i zubaře. Marta dobře vnímala, jak je Petr svým stavem rozladěný.  Ostatně důvodů k tomu měl dost. Teď není dobré s takovými dotazy začínat. Stejně na ně není žádná rozumná odpověď a situaci to nezlepší. Časem to s ním asi probere, nebo spíš nenápadně dohlédne, aby své zdravotní problémy nezanedbával. Teď se ho spíš snažila povzbudit a trochu rozptýlit. Prohlédli si spolu fotky, které udělal na horách. Měli štěstí, že minulý týden bylo slušné počasí. Teď je tam určitě vichřice, protože i tady v nížině fouká velmi silný vítr. Marta vlastně viděla letos poprvé sníh, a to ještě jen na fotografích. Janské Lázné znala dobře, ale bylo zajímavé je vidět jinýma očima. Na některých fotkách byla místa, kterých si až dosud sama nevšimla. A veselé momentky se Sofinkou a její kamarádkou se Petrovi opravdu podařily, ty musela pochválit. Petr byl rád, ale když ji pohladil po zádech, ucukla. Jizvy v místech odstraněných mateřských znamének ještě nebyly zahojené a na dotek byly citlivé. Odhrnula tričko a ukázala mu záplatovaná záda. A teprve teď mu stihla říct, že si znaménka na zádech nechala vyříznout. Měla pocit, že se Petr zkusil trochu usmát. Ale jeho zkřivená tvář stále připomínala spíš Quasimoda. 

V neděli odpoledne se Lenka se Sofií vrátily  z Janských Lázní. Nepřijely autobusem, ale přivezl je autem jakýsi muž až domů. Od malé Sofie, která vlétla do domu jako zářící sluníčko, se Marta dozvěděla, že je to tatínek její nové kamarádky Hedviky. Ostatně Sofie byla Hedvikou tak nadšená, že její jméno zaznělo téměř v každé větě, kterou vyslovila. Hedvika byla sice o půl roku mladší než Sofie, ale na horách si výborně rozuměly a vydržely si spolu hrát celé hodiny. A nejlepší bylo na tom to, že holčičky zjistily, že chodí do stejné školky. Jen jsou kvůli věkovému rozdílu v různých třídách. A Hedvičin tatínek je taky pan doktor a její maminka je sestřička v nemocnici. Ta ale na hory nemohla jet, protože čeká miminko. Když se Sofie vypovídala ze svých čerstvých zážitků babičce, vymanila se z její náruče a opatrně přistoupila k dědovi v křesle. Trochu se ho lekla, ale vzápětí s dětskou úpřimností přirovnala jeho hlavu k dýni, co jim svítila na podzim na zápraží.  A pak se začala shánět po své černé kočičce, aby jí dala nějakou pochoutku. Vždyť se celý týden neviděly!

I Lenka vypadala po návratu z týdenního pobytu na horách spokojeně. Usmívala se, byla i trochu opálená a měla zdravě červené tváře. Horský vzduch jí prospěl asi nejvíc. Nejenže se po několika letech zase postavila na lyže, ale užila si to i na sjezdovce. A při nezvyklém pohybu na čerstvém vzduchu určitě přišla na jiné myšlenky. Poděkovala Martě, že se tady o tátu postarala. Teplotu už neměl, i Lence se zdálo, že zánět ustupuje. Jen měla starost, kde pro něj sežene nějakého zubaře. Tuhle akutní záležitost mu sice dořeší na pohotovosti, ale pak bude muset určitě delší dobu navštěvovat svého dentistu, než budou všechny jeho zuby v pořádku. A toho tady samozřejmě nemá, nakonec ho neměl ani v Praze. Jak se přiznal, nebyl u zubaře spoustu let.

Marta se brzy po jejich návratu rozloučila a jela domů. Kdyby neměla ty zašité jizvy na zádech, strávila by zbytek nedělního odpoledne v sauně. V zimě je sauna pro ni ta nejlepší forma relaxace. Jako by se tam nejen fyzicky zbavila všech nečistot, ale mívala pocit, že tam projde očistou i její duše. Teď do sauny nemůže, tak přijde na řadu nějaká knížka. A večer zavolá dětem, už s nimi dlouho nemluvila.

Doma otevřela jednu rozečtenou severskou detektivku. Její děj docela korespondoval s počasím, které teď bylo venku. Přesto se nezačetla. Spíš jí myšlenky bloudily všude jinde. Od Petra se postupně  stočily k jejím dětem. A jakoby se přenášely na dálku. Na mobilu pípla zpráva od Libora. Chtěl vědět, zda se mohou kolem sedmé hodiny potkat na Skype. Odpověděla mu stručným ano a začala se těšit. Vždyť spolu nebyli v kontaktu už dva týdny! Jistě se s ní potřebuje na něčem domluvit ohledně svatby. A možná také něco kolem ukončení studia. Respektovala, jak se ti dva mladí lidé dohodli si uspořádat svůj život, ale myšlenky na jejich svatbu si zatím nepřipouštěla. I proto, že svatba by měla být celá v režii rodičů Amy a ona měla podle předběžné dohody na svatbu jen přispět finanční částkou. Ani z toho, že mladí hned po svatbě zamíří na rok do ciziny na zkušenou, příliš nadšená nebyla. Ale nezbývá jí, než se s tím smířit a respektovat, že mladí lidé mají dnes jiný pohled na život. Ona si jen může udělat radost a koupit si na svatbu nějaké hezké boty a šaty.

Čekalo ji však něco docela jiného, než předpokládala. Libor jí oznámil, že se před několika dny s Amy rozešel. To ji překvapilo (ale možná si v duchu i oddechla). Důvod rozchodu jí ale přímo vyrazil dech. Amy otěhotněla, Liborovi o tom nic neřekla a sama se rozhodla pro interupci. Řekla mu to, až když bylo po všem. S jednoduchým odůvodněním, že teď přeci mají jiné plány. Libor měl slzy na krajíčku, když to mamince přerývaným hlasem vyprávěl. Všechno bylo ještě čerstvé, živé a bolavé. Když se to dozvěděl, trápil se dva dny a snažil se nějak jednání Amy pochopit. Nepodařilo se mu to. Amy se mu tím činem tak vzdálila, že ani nevěděl, jak se k ní má chovat. Musel sebrat všechnu svou odvahu, aby jí dokázal říct do očí, že není a nikdy nebude schopen její rozhodnutí akceptovat a že se musí rozejít. Nekomplikovala mu to. Když se druhý den vrátil ze školy do bytu, který měli společně pronajatý, byla už odstěhovaná. I Marta polykala při jeho vyprávění slzy. Kdyby nebyl tak daleko, určitě by svého chlapečka objala.

Původní Liborovy plány se tímto nečekaným rozhodnutím zhroutily jak domeček z karet. Zrušil již zajištěný roční pracovní pobyt v Kanadě, protože si nedovedl představit, že by tam byl společně s Amy. Po ukončení školy se tak vrátí domů a bude si hledat práci v Praze. Naštěstí má již všechny zkoušky hotové, čeká ho jen slavnostní zakončení studia. Bude se konat koncem března v historickém objektu Guildhall v Londýně. Chtěl by, aby na tuto slavnost přijela jak maminka, tak i jeho sestra. Mohou se v Londýně zdržet i několik dní, rád jim ho při té příležitosti ukáže. A bydlet mohou u něj v podnájmu, místa je tam teď dost. Martě se zdálo, že trochu pookřál, když je zval do Londýna. Vždyť se za ním po celou dobu studia ani jednou nepodívala! Slíbila mu to. Hned to projedná s Ladou a pak se mu ozve, aby se přesně domluvili, na jaký termín si mají koupit letenky.

Jen co se Marta se Liborem rozloučila, vytočila na mobilu číslo své dcery. Musela jí přece povědět, co se stalo! A jí říct o pozvání do Londýna. Všechny tři Ladiny děti už spaly, a tak ji Lada mohla v klidu vyslechnout. Situace, do které se dostal její bratr,  ji také nemile  překvapila. Bohužel i ona však měla pro Martu nepříjemnou zprávu. V pátek byla  s jejich sotva dvouměsíční Emou na vyšetření v nemocnici v Motole a potvrdilo se to, co už před několika dny avizovali lékaři v místní nemocnici. Zjistili, že Ema má defekt komorového septa, prostě asi 1 cm velkou dírku v srdíčku a budou ji muset operovat. Termín operace sice ještě nebyl stanoven, ale bude to během několika týdnů. Bylo jasné, že v této situaci  Lada do Londýna rozhodně nepojede. Marta cítila i v telefonu, jak se Ladě chvěje hlas. Proč musíme být tak daleko od sebe, napadlo ji. I její holčička by teď určitě byla ráda, kdyby ji maminka s láskou objala. 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA