Pro změnu opět pár starších básní
Zvon
Hlas zvonu tiše šumí,
jak řeka, tekoucí pod námi.
A nebe démanty je poseté.
Jsou tak blízko, tak blizoučko,
že stačí zatřást tím nebem
a sesypou se ti k nohám.
Chtěl bych mít tak dlouhou paži
a zatřást jím,
abych ti mohl dát
kousek toho démantu do vlasů,
které mne šimrají ve tváři.
Poznal jsem život
Poznal jsem co je to štěstí
A bylo mi krásně
Poznal jsem co je to krása
A začal psát básně
Poznal jsem co je to Láska
A začal jsem žít
Poznal jsem co je to život
A přestal jsem snít
Cestou do ráje
Den umírá
A ve tvých plavých vlasech
poletuje sen.
Hladí mě po tváři
A bloudí po tvém těle
Utápím oči
V teple tvého úsměvu
své hořící oči,
co objevují cestu
do ráje
