Jaký máte pocit ze současného českého vývarného umění?
Já si myslím, že je v krizi. Kolem nás je tolik problémů politických, společenských a umělci mají pocit, že na danou situaci musí reagovat. Umění se kvůli tomu posouvá spíš k různým sociálním formám, a tudíž se tomu, co je pro běžného diváka srozumitelné, vzdaluje. Je proto dost těžké vysvětlovat, co ještě je umění a co již ne.
Myslíte si, že naše současné umění má ve světě dobrý ohlas?
Kdybych odpověděla určitě ano, tak bych jeho význam přecenila. Rozhodně je ale pár autorů, kteří už v zahraničí svoje jméno mají. Mohu například uvést Kateřinu Šedou, Evu Koťátkovou nebo Krištofa Kinteru. To jsou autoři, kteří pravidelně vystavují v zahraničí.
Má širší veřejnost dnes šanci dozvědět se něco o výtvarném umění?
To si myslím, že je dneska dost složité. Bohužel, instituce, které mají za úkol umění prezentovat, dle mého soudu nepracují moc kvalitně. Jak všichni víme, Národní galerie je opět v krizi, nemá ředitele a nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Z mého pohledu velmi nekvalitně pracuje také veřejnoprávní televize, ta by měla mít kvalitnější servis. Více se umění věnují média internetová, ta se však orientují vesměs na mladší publikum a mají konkrétnější zaměření. A protože nejmladší generace má levicové cítění,levicové cítění, je tento pohled mnohdy jednostranný.
Je šance, že se situace v Národní galerii vyřeší rozumně a rychle? Jaký na to máte názor?
Doufám, že brzy bude vypsáno výběrové řízení na generálního ředitele a je otázka, jak dopadne. Protože tady také není mnoho lidí, kteří by měli kapacitu vést tuto obrovskou instituci. My se trošku bojíme na obdobná vedoucí místa brát lidi ze zahraničí. To je venku běžné. Jsme v tomto směru konzervativní a zamindrákovaní. Jen si vzpomeňme, jakou bouři vyvolala volba šéfa Státní opery.
Kdo dnes pomáhá mladým absolventům výtvarných škol?
Je to smutné, ale nejvíce lidí na úřadech práce jsou absolventi výtvarných škol. Naštěstí stát začínají suplovat privátní subjekty, které těm opravdu talentovaným a ochotným spolupracovat dají možnost.
Kam by se lidé měli podle vašeho doporučení podívat?
Zajímavé akce a výstavy nabízejí mnohé privátní galerie, které možná vaši čtenáři neznají. Z zěch pražských můžeme uvést Drdova Gallery, hunt kastner, Galerii Lítost nebo Polanský. V Olomouci je nově otevřené kulturní centrum s galerií Telegraph. V Humpolci platforma pro umění Osmička.
Rozhovor děláme v pražském Rudolfinu. Na co můžeme čtenáře pozvat sem?
Jsou tu do konce března dva belgičtí umělci. Téměř realistické obrazy malíře Michaëla Borremanse, patří k tomu nejzajímavějšímu, co můžete nyní v Česku vidět. David Claerbout ve své videoprojekci vytvořil pohyblivý virtuální obraz rozpadajícího se nacistického stadionu v Berlíně, který byl vybudován pro olympijské hry v roce 1936. Opravdu nevšední zážitek. Pro kulturu dnes platí, že by měla být finančně dostupná. V tom má Rudolfinum nespornou výhodu, protože jeho galerie se navštěvuje bezplatně.
Lidé mnohdy přemýšlejí o možnosti kam investovat svoje úspory. Výtvarná díla vždy k takovým možnostem patřila. Jak se má člověk orientovat, kdyby chtěl uložit peníze do umění?
To je docela těžké, je mnoho rádců a ti radí ve svůj prospěch. Já vždycky každému říkám, že je dobré spolehnout se na zavedené aukční síně. Ty mají své odborníky a nabízejí i kvalitní věci žijících autorů. Sice platí, že čím starší umění, tím vyšší cena a hodnota konkrétního díla. Může se ale vyplatit koupit něco i od méně zavedeného malíře či sochaře a za pár let bude majitel příjemně překvapen zhodnocením své investice.