Je nedělní slunné ráno. Už vím, kam se vydám. Hned po obědě odjíždíme kousek autem k rozcestí,,kudy vede naučná stezka. Sluníčko se schovalo, ale to nás neodradilo jít dál. Cestou,,která je rozježděná po těžbě dřeva těžkou technikou .Ani těmto lesům se kůrovec nevyhnul, i když zde lesy ještě nejsou tak úplně suché. Jediné, co vím, že tady někde je krásná Jelení a Svatohubertská studánka. Tak hurá za nimi.
Musíme po mezi, cesta je neprůchodná, plná bláta. Na poli je vidět posedy pro dravce. Tento kousek pole patří zdejšímu myslivci, a tak si chrání úrodu před hlodavci. Zda úspěšně, to se pozná na podzim. Začíná poprchávat. Teď, před cílem, přece nepůjdeme domů. A to už mezi stromy vidíme střechu posezení. V červnu 2019 byl v blízkosti studánek postaven Altán smíření. Záměrem projektu bylo vytvoření místa pro posezení, odpočinek, rozjímání a k vzájemnému porozumění.
Jelení studánka i posezení patří do správy evangelické církve se sídlem v obci Horní Krupá na Havlíčkobrodsku. Studánka byla místem setkávání věřících s evangelickými kazateli. Konaly se zde noční bohoslužby, čtení nebo předávání zakázané literatury. Od 60. let 20. století se u studánky nachází pamětní deska s kalichem.
Svatohubertská studánka je ve správě katolíků, ale to nic nemění na tom, že jsou obě krásné a udržované.
A to už se ubíráme k autu. Sice trochu jinou cestou, než bylo v plánu, ale vše dobře dopadlo a mokří, ale spokojeni jsme se vrátili do tepla domova.
Pár fotek snad doplní naše putování.