Proč? Možná se to nezdá, ale hotovost sama i práce s ní je celkem nákladná záležitost. Bankovky a mince se musí vyrobit a pak skladovat, dávat do oběhu nebo naopak stahovat, převážet a předávat, a při tom všem také pořádně hlídat. Navíc při každé operaci se musí přepočítat a také zkontrolovat, zda nejde o padělky. Všechny tyto činnosti při bezhotovostním platebním styku odpadají, jsou nahrazeny elektronickou komunikací a technickými prostředky zabezpečení, které pro nás zajistí banka nebo jiná platební instituce.
Mezi platební prostředky, které používáme nejčastěji, patří platební karty. Jenže byly doby, kdy karty ještě nebyly. Na začátku toho všeho stály a dodnes stojí platební příkazy.
Příkaz k úhradě → pokud jsme tím, kdo platí, jsme plátci a dáváme příkaz platební instituci k tomu, aby z našeho účtu odepsala určitou částku a převedla ji ve prospěch účtu příjemce (toho, komu máme platit). Příkaz můžeme podat jak ve formě papírového formuláře, tak třeba prostřednictvím aplikací internetového nebo mobilního bankovnictví.
Příkaz k inkasu → pokud jsme si jako plátci dohodli tuto formu placení s příjemcem, musíme naší platební instituci vystavit souhlas s prováděním inkasa ve prospěch příjemce. Sám příjemce potom zadá svojí platební instituci příkaz k tomu, aby si z našeho účtu vyžádala platbu (inkaso) určité částky. Takový souhlas můžeme vystavit jako jednorázový, nebo jako souhlas s opakovaným prováděním plateb do stanovené výše ve prospěch uvedeného příjemce. Komunikace mezi platebními institucemi a příjemcem se pak již obejde bez nás.
Naše platební instituce ale bude inkaso realizovat jen v případě, že žádost příjemce odpovídá námi vystavenému souhlasu a my máme na účtu dostatek finančních prostředků k provedení platby.
