Je poslední "Zlatá neděle" před Vánocemi. Pětiletý Mirek jde s babičkou na procházku Prahou, chtějí si prohlédnout jesličky v některém kostele, babička to Mirkovi už dlouho slibovala. V kostele u Kapucínů už to zná, tam jsou jesličky skoro jako živé, loni byl s babičkou u sv. Matěje, a tak dnes zamířili do centra. Na Příkopech zašli do kostela sv. Kříže a tady to bylo úplně jiné, než to Mirek dosud znal. V kostele byly všechny oltáře rozsvícené, hrály tam varhany a bylo tam i teplo, a tak Mirek pošeptal babičce, jestli by se nemohli na chvíli posadit, že se mu tam moc líbí.
Posadili se, poslouchali hudbu, kluk okouzleně točil hlavičku na všechny strany, prostě "oči navrch hlavy". Jenže najednou varhany ztichly, na kazatelnu vystoupil pan farář a začal kázat. Za chvilku se Mirek nakloní k babičce a šeptá "babi, pojď pryč, tady je asi nějaká schůze".
Dnes už je Mirkovi víc než třicet let a dávno je všechno jinak.
Soutěžní příspěvek