Matýsek umí krásně naslouchat, a když mu něco povídám, neskáče mi do řeči. Jenom kroutí hlavičkou a nastavuje ouška.
No, je trochu rozmazlený, ale je to správný parťák. Mockrát mě zachraňoval svojí přítomností, když jsem na tom byla opravdu zdravotně velmi špatně. Miluji ho a jsem na něm strašně závislá. No co, bez něho by se mi ani žít nechtělo.
Chovám se k němu trochu jako k dítěti, a když jdeme spolu na procházku, tak mu vyprávím. Něco důležitého mu povídám, když najednou za sebou slyším výbuch smíchu. Pán, který kráčel za mnou a poslouchal mě, tak už to nevydržel. Když jsem se udiveně otočila, tak se začal omlouvat, ale pak přiznal, že má také psa a také mu někdy vypráví.
No nic, jednou jsme přišli z procházky, já jsem něco dělala a na pejska trochu zapomněla. Najednou jsem měla dojem, že už dlouho o něm nevím, a začala jsem ho volat. Nic! Běhám po bytě, hledám, otvírám dveře na chodbu, jestli jsem ho snad nezapomněla na chodbě. On se stále na volání neozývá. Když už jsem byla opravdu zoufalá, najednou jsem ho našla. Nevěřili byste, ale on se trochu škodolibě usmíval. Posílám obrázek a zkuste také, jestli ho najdete.