Vánoce, ze kterých jsem se...

Vánoce, ze kterých jsem se...

10. 11. 2012

Předesílám, že dnes už je tento čin promlčen. Psal se rok 1980. Nastoupila jsem po pětileté odmlce opět do práce, dvouletá dcera do jeslí a další dvě děti do školky.

Už nevím, jak jsem tenkrát stíhala být matkou, zaměstnankyní a doma ještě hospodyní, kuchařkou, uklízečkou, pradlenou, zašívačkou, pletařkou, chápající manželkou, milenkou… Před Vánocemi byl ještě větší šrumec, protože jsem musela po nocích tajně šít a plést, aby děti našly pod stromečkem i nějaké praktické dárky. Stromek jsem nechala na poslední chvíli, protože jsem dětem nechtěla kazit jejich iluzi, že Ježíšek stromeček donese hodným dětem a taky - kam se stromkem v paneláku? Vždyť už ta košťata opadávala v oplocené ohradě. To bych rovnou mohla nazdobit věšák na kabáty a vyšlo by to nastejno.

Když jsem den před Štědrým dnem zírala na zamčenou bránu prodejního místa rádoby vánočních stromků a popáté četla papundeklovou cedulku VYPRODÁNO, pokoušel se o mne infarkt. Záchranou by mohl být stromek umělý. Tehdy byl kumšt sehnat v drogerii i umělý stromek, co byl vyroben stejnou technologií jako štětky na umývání lahví. Marnost nad marnost. Prolítla jsem všechny drogerie a domácí potřeby ve městě, ale nikde nic. Jak svým dětem vysvětlím, že nemáme vánoční stromeček? Mohla bych tvrdit, že zlobily, ale asi bych jim způsobila trauma, z kterého by se nemusely vylízat, a šrám na duši by se s nimi táhl do plnoletosti.

Když děti usnuly, rozhodla jsem se k nejzoufalejšímu činu ve svém dosavadním životě. Pod bundu jsem strčila plátek pilky a před půlnocí jsem se vydala pod rouškou tmy do lesa. Teda, že je tma, jsem si jen myslela. Měsíc svítil a v lese bylo málem víc vidno, než na hlavní třídě. Pořád jsem se rozhlížela. Přiznám se, že krve by se ve mně nedořezal a strachy se mi klepaly ruce, nohy, žaludek i střeva. Na svou obhajobu uvádím, že jsem vybrala dva smrčky blizoučko sebe a tím jsem vlastně tomu druhému uvolnila životní prostor. Poklekla jsem do sněhu a jala se pižlat kmínek. Zdálo se mi, že způsobuji rachot, který musí být slyšet na pět kilometrů! Občas jsem ustala v práci a poslouchala, jestli už mé počínání někdo zaregistroval.

Konečně jsem držela kýženou vánoční rekvizitu a uháněla s ní z lesa, jakoby v něm hořelo. Ta hrůza, kterou jsem zažívala při každém zaštěkání psa či zvuku projíždějícího auta! Nepřejte si vědět, co se dělo v mém břichu! Ale nemůžu tady teď s kradeným stromkem ještě vystrkovat zadek! Strach vykonal své, já neudržela střeva pod kontrolou a hnedle bylo vymalováno. Konečně jsem se stromkem i plnými kalhoty doběhla domů. Ani tady jsem však neměla klid. Do rána jsem chodila vyprazdňovat rozvibrovaná střeva a byla pronásledována černými myšlenkami, jak už jdou po mých stopách či nasadili psa a ten mě vyčmuchal. Omdlévala jsem při každém vrznutí domovních dveří, do kterých jsem už už viděla vcházet příslušníky VB s želízky pro mne, a v tom nejkatastrofičtějším scénáři jsem se viděla, jak strávím nejen tyto Vánoce v žaláři o chlebu a vodě.

Ale večer nefalšovaná dětská radost z toho nádherného překvapení mne přesvědčila, že ten strach za to stál. Vždy, když vidím dětská rozzářená očka u stromečku, si na svou noční loupež vzpomenu.

Soutěžní příspěvek

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.