Od počítačů, televize a knížek
nejen v neděli se zvedneme.
Venku poletuje bílý snížek,
na výlet zase autem jedeme.
Před námi objevuje se Břevnice,
jen tři kilometry vzdálená vesnice.
Za ní poklady v lesech se nacházejí,
tamtudy turisté rádi se procházejí.
Pěšky jdeme ke studánce Stříbrná,
v níž třpytí se voda pitná, jiskrná.
Další je studánka Tříkrálová,
na desce své tajemství uchovává.
Poslední hraje si trošičku na schovku,
lesy pod svahem ukryly Prdlavku.
Ta dobrá voda dostala název nelichotivý,
ale trávení upravuje a každý je jí chtivý.
Během příjemné chůze dolů s vršku
nám sníh křupal pod nohama.
Chtěl snad v tom bílém poprašku
zakrýt zdejší lesní drama?
Kvůli kůrovcové kalamitě
pošly zdejší lesy na úbytě.
Mezi pařezy, kde les stál,
neklidně vyšlapujem dál.
Lehce jsme našli hledaný cíl -
zde kdysi hrad Ronovec byl.
Ve 13. století ho vlastnil
pán Smil z Lichtenburka.
Urozený, bohatý a mocný pán
na stříbru z okolí peníze vydělal.
Pátravě jsme prohlíželi zbylé zdivo,
co z kdysi velkého paláce zbylo.
Poklady v zemi jsme tam nehledali,
na cestu k domovu šťastně se vydali.
Bydlíme v Brodě, jenž býval Smilův,
pak Německý a nyní náš, Havlíčkův.
Kdo může, jistě se zapojí „Do stovky“ ,
přidávat další túry - kilometrovky.