Dvě větší koťata, tedy kočky, přivandrovaly odněkud ze Šumavy. Jedna byla strakatá a druhá černá chlupatá, každá jiná i povahou. Dali jsme jim jméno Míca a Chlupáč. Protože byly již větší, nebyl problém s krmením. Granulky, konzervy.
Čas ubíhal a ejhle jedna březí, druhá březí. Koťata jsme rozdali příbuzným a do roka znovu, to zase známým. Tak takhle to nepůjde dál. Rozhodli jsme se je dát vykastrovat. Tak a spíše se držely doma a začali jsme je pozorovat, jak se vůbec nemají rády. Míca, ta Chlupáče sekla, jako když mu dá facku. Chlupáč utekl, více byl zpět venku a Míca si pěkně hověla v kotelně a to je až dosud.
Míca loví cokoliv, myšky, ptáčky, ještěrky. Představte si, i v letu metr vysoko chytí ptáčka. Nemůžeme mít ani budku, ani krmítko. Pod pergolou v zavěšeném květináči si udělal čermáček hnízdo, za přítomnosti nás tam vlezla a tři mládata shodila, samozřejmě jedno odnesla. Vlašťovek těch se bojí. Ty nad ní nalétávají a křičí.
Chlupáč ten zase loví rybky v jezírku, někdy ho vidíme do půl zad, že je mokrý. A také vylovil koi, snad kilového a užral mu ocas atd., jinak se vyhřívá na pergole ve víně.
Já osobně mám raději naše pejsky, žádné živočichy neloví a svým štěkotem upozorní na cokoliv. Momentálně jsou nemocní, starší Sendy je po druhé operaci žláz a mladší má problémy s plotýnkami.
Už se těším, až budou zase fit a ve střehu.