Asuán
Poslední verše slunce píše,
Asuán rozsvěcuje tvář.
A stíny felúk plynou tiše,
až k obzoru, kde pohasíná zář.
Před Fryal garden poslední drožkař čeká.
Terasa nad řekou a pozdní sklenka vína,
detektiv s motýlkem svůj černý klobouk smeká,
a dole na řece usíná Elefantina.
Hasan se s drožkou do přístavu vrací,
majáky světel se rozběhly do šera,
staccato kopýtek se v ruchu města ztrácí,
po Nilu rozlévá se vůně večera.
Život pro krásu
Jak kvítek něžné sakury
život náš pomíjí a opět vstává.
Jak bájný Fénix z popela
zas a zas vylétá a život dává.
Ten život pro bolest i život pro krásu,
rozkvetlou sakuru ti vetknu do vlasů.
Čas
Čas tulák pospíchá
a honí listí stromů.
Jen chvíli posečkej,
chci poslouchat hlas zvonů.
Zas chodit životem
a cítit vůni stromů,
zas chodit po cestách,
zas vracet se pak domů.
