Projekt „Do stovky“
se mi líbí hodně.
Obuji trekovky,
obléknu se vhodně.
Dnes z Havl. Brodu jedu
pouze jednu stanici vlakem.
Na Vysokou vyjít svedu,
ten kopec přitahuji zrakem.
Ze zastávky v Mírovce
se vydám přes náves.
Jsem uprostřed obce
a uctivě mě vítá pes.
Šlapanka meandry tvoří,
zírám – na vodní hladině
se stromy té říčce dvoří.
Zmrazky míjím hrdinně.
Malá žlutá značka posílá mě
na úzkou lesní pěšinu.
Žalostné jsou vykácené pláně,
se smutkem dál se šinu.
K cíli do nadmořské výšky
pět set osmdesát sedm metrů
zažívám spiknutí mlhy a větrů,
a pod vlekem je výstup těžký,
Po sněhu tu téměř není
v lednu ani památky.
Teď už mizí světlo denní -
nejvyšší čas jit zpátky.
Valím to přímou cestou s kopce
po zelené značce do vsi Vysoká.
Ulicí projdu na konec obce,
do Baštínova je ještě štreka daleká!
Tam jsem včas chytla autobus,
radost jsem měla velikou,
přestože k domovu
vezl mne oklikou.
Devět kilometrů pěšky celkem
tělo i nohy silně pociťují.
Vím ale, že stálým tréninkem
mozek i srdce mi poděkují.