Po třetí a naposled, básně z let dávno minulých
Pouť na horu Montsalvage
/část většího cyklu/
I
Vzpomínky jsou bílí rackové,
kteří odlétají
a zase se vracejí.
Vzpomínky jsou prchavé chvíle,
okamžiky,
a starý obraz s patinou,
visící v oprýskaném rámu
v pokoji nad postelí.
Vzpomínky jsou sluneční ostrovy,
majáky světel
a lampiony tmy.
Vzpomínky jsou mlhavé podzimní dny,
Strom před oknem
a tiché Largo,
které odpouští,
sepjaté ruce,
tvář za sklem,
oči ve tváři,
slzavé ticho modrých dálek.
Vzpomínky jsou božský Logos,
vzduch, který zhmotněl,
čas, který přestal dýchat,
loď, která odplouvá,
hodiny, které měří čas,
víno, které je dopito.
Vzpomínky jsou pouť na horu Montsalvage,
okna do zahrady
a prchavé chvíle
a čas,
který se zastavil.
Návraty
Zas budu brouzdat jarní trávou,
zas nakopávat kameny
a vůní polí zmámený,
zas budu čekat na skřivánka.
A budu zas nesmělým hochem,
zas budu hledat dívčí dlaň,
dobudu princeznu a zabiji zlou saň,
zas budu tancovat a furiantsky zpívat.
Zas budu brouzdat jarní trávou,
zas budu skákat do písku
a do starého notýsku
napíši tajně první báseň.
Tvé bílé tělo
Tvé oči šípy do neznáma
Kde svítí miliardy hvězd
Tvé černé oči, dlouhé vlasy
Tvé jméno, které vepsal jsem
do prachu cest
Bělostné tělo do tmy září
I náruč noci ztišila svůj hlas
Tvůj plachý úsměv voní touhou
Na chvíli spolu zastavíme čas