Na začátku roku se život rychle vrátil do zažitých kolejí. Po hektickém konci minulého roku prožívala Marta ty běžné dny s chutí. Vlastně každý den jí přinesl nějakou malou radost. Třeba se jí podařilo udělat nějakou hezkou fotku, zhlédnout zajímavý film (často ho sledovali společně s Petrem a pak si o něm povídali) nebo se na ni prostě jen někdo hezky usmál. Zdálo se jí, že jsou lidé k sobě jaksi vstřícnější a milejší. I ve firmě na rozdíl od předvánočního shonu panoval klid a pohoda. Požadavky na úklid domácností byly ojedinělé, stabilní byl pouze počet zakázek na hlídání dětí. Realizovaly se hlavně pravidelné dlouhodobě nasmlouvané úklidy ve firmách. Jejich počet naštěstí mírně, ale trvale rostl.
Klid a pohoda bohužel často nevydrží dlouho. Začalo to zcela nevinně. Při jedné ranní pochůzce po firmě - Marta si nechtěla přiznat, že hlavně potřebuje vidět Petra - na něj narazila v dílně. Neviděla ho tam ráda, protože dělal práci za někoho jiného. Dneska se ale nestihla ani naoko rozzlobit. Viděla, že je Petr zrudlý v obličeji a všechno korunoval odřený červený nos. Poslala ho domů, ať se vyleží a neroznáší bacily po firmě. Věděla, že stačí jeden zaměstnanec s pořádnou rýmou, který smrká a kýchá, kudy chodí, a do týdne onemocní několik dalších. Nemocnost více zaměstnanců najednou jí už několikrát paralyzovala firmu. Pokud by se nepodařilo zajistit některý z pravidelných úklidů, musí zaplatit vysokou pokutu.
Večer Petrovi zavolala, byl na tom bohužel tak, jak předpokládala. Měl pořádnou rýmu a s teplotou ležel v posteli. Mírně řečeno byl hodně rozmrzelý. Radši hovor brzy ukončila, ale docela živě si představovala, jak ho nemoc rozhodila. Je zvyklý stále něco dělat a takové zbytečné zahálení v posteli není nic pro něj. Marta si uvědomila, že ho vlastně nikdy neviděla číst žádnou knížku. Bylo to tím, že když jsou spolu, tak nemají na knížky čas, nebo tím, že vůbec nečte? Do klína jí spadl volný večer, a tak si šla zaplavat do bazénu a pak skončila v sauně.
Když jí brzy ráno zazvonil mobil, lekla se. Petr ji prosil, zda by nemohla odvézt Sofii do školky. Onemocněla i jeho dcera, má také vysokou teplotu. Marta samozřejmě souhlasila. Vyrazila z domu o trochu dřív než obvykle. Sofie už byla oblečená a čekala na ni v předsíni s baťůžkem a malým medvídkem v náručí. Lenka v županu vykoukla z ložnice. Nevypadala vůbec dobře. Chraptivým hlasem jí děkovala a upřesňovala, co a jak má udělat. Nakonec se domluvily, že Marta Sofii odpoledne i vyzvedne. Zkrátka bude chvíli babičkou na plný úvazek. Marta si podle pokynů přehodila dětskou sedačku z Petrova auta do svého a vyrazila do školky. Sofie se zamlkle choulila v sedačce. Marta si toho všimla, ale myslela si, že je rozespalá. Ve školce šlo všechno docela hladce, Sofie jí ukázala cestu do své třídy, v šatně se sama svklékla a všechno vzorně uložila do skříňky s obrázkem medvídka. Jen do třídy se nehrnula. Držela se Marty pevně za ruku a nechtěla se pustit. Když do šatny přišla paní učitelka, Sofie se dokonce schovala za Martu. Učitelka jí rezolutně vzala za ruku a nekompromisně ji odvedla do třidy. Martě se trochu sevřelo srdce, cítila, že tu není něco v pořádku. Odpoledne bude mít víc času, zkusí se zeptat.
Do práce dorazila trochu později než obvykle. Už cestou do své kanceláře se dozvěděla, že ve firmě nefungují počítače. Zapnula ten svůj. I na něm našla výhružnou zprávu: „All your files were encrypted“ or „All your files were protected by a strong encryption with RSA-4096„. I se svou nepříliš dokonalou angličtinou pochopila, že je opravdu zle. Všechna data jsou zašifrována a budou obnovena teprve tehdy, až bude zaplaceno výkupné. Následoval vyděračský dopis, kde bylo upřesněno, jakou částku a jakým způsobem má zaplatit. Samozřejmě v Bitcoinech. Úplně se rozklepala. Taková částka by firmu položila. A pak ji napadlo jediné, zavolala Petrovi. Stejně má počítače ve firmě na starosti. Petrův hlas zněl sice hrozně, ale když pochopil, co se stalo, docela ji uklidnil. Hlavně zatím počítače nepoužívat, nic neplatit, událost ohlásit na policii jako vyděračský útok. A řekl jí i to nejdůležitější, že kompletní záloha dat proběhla o víkendu a odpočívá na externích discích v trezoru v jeho kanceláři. První Petrova myšlenka sice byla, okamžitě přijet do firmy a začít věc řešit, ale Marta byla rozhodně proti. Zkusí nejdřív najít nějakou odbornou firmu, která by navrhla, jak v této situaci přesně postupovat, aby nevznikla zbytečně vysoká škoda. A zároveň musí uvnitř firmy udělat řadu provizorních opatření, aby začala fungovat i bez počítačů.
Nejdříve Marta informovala o situaci své zaměstnance. V nejnutnějších případech přijde na řadu papír, tužka, psací stroj. Nelze počítat s objednávkami z webových stránek, zákazníci je mohou kontaktovat pouze po telefonu. Pak šla osobně oznámit vyděračský útok na policii. Byla až překvapená, kolik toho na policii o vyděračském ransomware věděli. Setkali se s tím už několikrát. Dostala dokonce stejná doporučení jako od Petra. Hlavně nepanikařit a nic neplatit. Ani zaplacená horentní částka prý není zárukou odšifrování dat. Když se Marta vrátila do firmy, pro klid své duše nakoukla do trezoru v Petrově kanceláři. Důvěřuj, ale prověřuj. Ležely tam skutečně tři externí disky popsané jako záloha1, záloha2 a záloha3. Trochu se zastyděla sama před sebou, že Petrovi nevěří. A on to asi vytušil na dálku, protože po chvíli zavrněl její mobil. Všechno mu podrobně vypověděla a znovu ho přesvědčovala, že jeho přítomnost ve firmě dnes není nutná. Zároveň se přepnula do praktického módu a nabídla se, že by jim mohla obstarat něco k jídlu. A pokud budou souhlasit, může si u sebe nechat Sofinku přes noc. Bylo by to jednodušší a možná lepší pro všechny.
Odpoledne se situace ve firmě zklidnila, skoro všechno nějak fungovalo. Martě se dokonce podařilo kontaktovat odbornou počítačovou firmu, která poskytuje vzdálenou podporu podobně postiženým zákazníkům. Trochu si oddechla. A stihla včas dorazit do školky. Byla tam však jiná učitelka než ráno a odmítala jí Sofii vydat s odůvodněním, že Martu nezná a že není uvedena na seznamu osob, které mohou Sofii vyzvedávat. Martino vysvětlení jí nestačilo. Učitelka se neochotně snažila dovolat Sofiině matce, ale ta nebrala telefon. Marta začínala ztrácet trpělivost, protože párkrát zahlédla uplakanou Sofii, jak vykukuje ze dveří třídy. Sice chápala, že existují bezpečnostní předpisy, ale byla odhodlaná ve školce zůstat, dokud jí Sofii nevydají. Její trpělivost byla na hraně. Rezolutně pochodovala po chodbě sem a tam, ale nenapadalo jí nic, co by mohla udělat. Nakonec se učitelka dovolala a vypadala velice překvapeně, když jí Lenka opakovaně tvrdila, že ráno Martu jako novou osobu pro vyzvednutí Sofie nahlásila. Prostě problém v komunikaci mezi učitelkami ve školce.
Naštěstí teď už Sofie klidně oddychovala v Martině posteli. Cestou ze školky se zastavily v supermarketu a pak si udělaly k večeři báječné lívance se smetanou a borůvkami. Sofie nakrmila i svého medvídka a vypadala šťastně a spokojeně. Jen o školce se bavit odmítala. Když ji Marta před spaním koupala, všimla si, že má na předloktí nějaké škrábance a skvrnky. Zdálo se jí, jakoby byla pokousaná. Sofie jí řekla, že ji poškrábal a pokousal pejsek. Ne doma, ale ve školce. Marta o tom přemýšlela víc, než o tom, co se stalo ve firmě. Napadaly jí samé nesmysly. Nakonec se rozhodla, že co nejdřív všechno probere s Lenkou a s Petrem. Ustrašené chování Sofie má určitě nějaký důvod. A ty škrábance jsou také podezřelé.
