Poslední týdny před koncem roku se Marta věnovala hlavně své rodině. Její syn žijící v Anglii přijel na předvánoční návštěvu se svou přítelkyní a jejími rodiči. Vánoce strávila s rodinou dcery na Vysočině. A zdržela se tam déle, než předpokládala, protože se její dceři narodila holčička Ema. Navíc se ve volných chvílích se snažila dohlížet na chod své malé úklidové firmy. I když všechno dělala ráda, občas si v duchu posteskla, že nemá vůbec čas na svůj vlastní život. S Petrem se vídali minimálně, nejvíc času spolu prožili virtuálně prostřednictvím skypu. A když už se jim podařilo být spolu, měli na starost vnoučata. Marta si sice na začátku nového kalendářního roku nedala žádná předsevzetí, ale tuto pro ni nepříznivou bilanci by chtěla alespoň trochu změnit ve svůj prospěch.
Konečně se zase vrátila domů! Všechno, co v posledních dnech minulého roku prožila, bylo hezké, místy dokonce nádherné a dojímající, ale teprve tady to byla skutečně ona. Nejen milující matka a babička, ale také žena, která si žije i svůj vlastní život. Tahle rádoby buřičská myšlenka ji napadla v obývacím pokoji, když si poprvé po mnoha hektických dnech vychutnávala v klidu svou domácí fantasticky vonící kávu. Pak si při pohledu do velkého zrcadla v koupelně uvědomila, že by to chtělo zajít ke kadeřnici a na kosmetiku. A teď by jejímu tělu mohla prospět vana teplé vody s báječně voňavou pěnou. Dopřávala si ji máłokdy, většinou se jen rychle osprchovala, ale dnes má času dost. A navíc v takové voňavé vaně mívá člověk někdy docela zajímavé představy. I ty si ráda dopřeje. Petr přijde až k večeru, tak teď si o něm může snít.
Když se ponořila do vany plné pěny, napadlo ji, zda se v jejím věku vůbec hodí snít o mužích a o sexu? Hloupá myšlenka! Do jejích snů přece nikdo nevidí a nemusí se z nich nikomu zodpovídat. A navíc jsou to příjemné sny. Když byla mladší, málokdy mívala na snění čas. Její vztahy s muži nebyly příliš povedené, natož inspirující k nějakým snům. A navíc tehdy většinu jejího času i energie spolkla práce a péče o rodinu. Moc o tom nepřemýšlela. Dokonce měla období, kdy se jakémukoliv vážnějšímu vztahu s mužem vědomě vyhýbala. Měla pocit, že do každého vztahu dává maximum, a nezvládala opakující se zklamání. Časem dokonce dospěla k tomu, že je pro ni lepší, se citově na nikoho nevázat. A ušetřit si ty bolestné konce vztahů. Proč se to teď změnilo? Je Petr v něčem jiný? Nebo se nějak změnila ona?
Petr jí byl sympatický od chvíle, kdy ho viděla poprvé, i když tehdy o něm věděla jen to, co uvedl ve svém dotazníku. A co z něj vytáhla na přijímacím pohovoru. Patřil do její věkové kategorie, takže rozuměla tomu, jaké to je hledat v jeho věku práci. Oceňovala, že se rychle na svém novém místě zapracoval a že na něj bylo spolehnutí. Že občas přišel s dobrým nápadem nebo pomohl, i když nemusel. Že dodržel to, co slíbil. Ale vlastně si ho všimla víc, až když spolu jeli na služební cestu. Zjistila, že se s ním dá příjemně trávit čas a že si má s ním o čem povídat. A po dlouhé době zažila takový nezvykle příjemný pocit, že nemusí být na všechno sama. Možná si ho od toho dne všímala víc. I jako muže, nejen jako zaměstnance. Byl trochu vyšší než ona, ani tlustý ani hubený. Původně byl tmavovlasý, teď už je prošedivělý. S malou jizvou nad pravým okem, která občas mění barvu. Ostatně mnohem větší jizvu má i na pravém boku, ale to se dozvěděla mnohem později. Oceňovala i způsob, jak se přirozeně sblížili. I když ona sama by na jeho místě asi byla netrpělivější. Jen jejich první milování ji na chvíli vyvedlo z míry tím, že bylo až příliš decentní a jaksi bez fantazie. A dodnes mívá pocit, že jí v této oblasti Petr nevychází až tak moc vstříc. I když se určitě snaží přizpůsobit jejím potřebám a občas se přece jen nechá strhnout jejím tempem a náruživostí. Ale častěji se přizpůsobuje ona jemu. Aspoň to tak cítí.
Chladnoucí voda ji vyhnala z vany. Asi by se měla na sebe lépe podívat do zrcadla. Proto si ho do té koupelny dala, aby měla možnost se dívat realitě do očí. Jakoby před ní stála nějaká cizí žena, která se neshodovala s jejím vnitřním já. Byla už trochu v letech, ale docela dobře udržovaná. Postavu měla plnoštíhlou, naštěstí docela souměrnou. Na hlavě kštici světlých polodlouhých vlasů, bystré modré oči a trochu přísný výraz. Marta té osobě láskyplně vetřela do pokožky pleťové mléko, usušila jí fénem vlasy a zahalila ji do županu. Konečně bude mít čas na knížku, kterou dostala pod stromeček. I když je to detektivka a podle známého autora tušila, že to bude zase horor, uhnízdila se s knížkou pod dekou na pohovce. A dala se do čtení. Hltala detektivní příběh tak intenzivně, že se příšerně vylekala, když někdo zazvonil. Ani jí hned nedošlo, že je to zvonek u dveří. Opatrně se podívala kukátkem. Byl to Petr a přišel skoro o dvě hodiny dřív. A předvídavě donesl i večeři.
"Ahoj, pojď dál. Snad ti nebude vadit, že jsem v županu. Před chvílí jsem vylezla z vany." zvala ho dovnitř a brala si od něj box s jídlem.
"Přišel jsem dřív, Sofii jsem předal Lence, už je z práce doma. A taky jsem se těšil, že budeš doma sama." usmál se potutelně.
"Kdybych ještě byla ve vaně, těžko bych ti otevřela." zkoušela ho Marta pozlobit.
"Ale nejseš. A kromě županu a teplých ponožek na sobě nic nemáš. Takže jsi docela připravená." pokoušel ji zase Petr a snažil se jí rozvázat pásek županu.
"Ty máš šestý smysl na to, kdy přijít." pošeptala mu, když se přestala bránit. A začala mu svlékat tričko. Na hrudi měl krásný ostrůvek šedivějících kudrnatých chloupků, s kterými si vždycka ráda pohrála. Ještě že si je neholí, napadlo ji mimochodem, když do nich zabořila svou tvář. Ona se také moc neholila na intimních místech. Drobné estetické úpravy provedla vždy na začátku léta, než vyrazila poprvé na nudistickou pláž. Jsou prostě oba ještě ze staré školy. A kdoví, jak bude reagovat ten pán ze staré školy, až se dozví, že ona preferuje koupání bez plavek? Přesunula se kousek níž k jeho jizvě na boku. A vnímala, že ještě není dost vzrušený. Bude na tom muset zapracovat. Ona sama už je vzrušená až dost. Příliš to nezastírala. Byla zvyklá se chovat trochu živočišně, ale instinktivně tušila, že to Petr nemá moc rád, tak se vědomě trochu brzdila. Ale jen do určité chvíle, pak stejně dala průchod svým emocím. A většinou se jí podařilo strhnout i Petra.
Petr z ní vyklouzl, lehl si na bok vedle ní, ale jejich nohy zůstaly propletené a těla se stále dotýkala. Vnímala jeho blízkost, pomalu se zklidňující dech i tlukot brzdícího srdce. Vstřebávala své odplouvající vzrušení, které se postupně přetavovalo v pocit uvolnění a relaxace. Hladila ho lehce po vlasech, sklouzla k rameni a pokračovala po jeho natažené ruce směrem dolů. Pak se po lehoučku vymotala z trochu nepohodlné polohy, přitiskla se k Petrovi zády a stočila se do klubíčka. I on se přizpůsobil změněné poloze. Něžně ji políbil vzadu na krk a hladil po hýždích. Oba na chvíli usnuli s pocitem, že už si nemohou být blíž.
Solná lampa vytvářela na stěnách ložnice zajímavé barevné obrazce. Marta se nehýbala, neviděla Petrovi do tváře a nechtéla ho vzbudit. Pozorovala elegantní oranžové odrazy světla na stěnách a měla pocit, že pluje někde v prostoru. Když ucítila, že se i Petr pohnul a že se protahuje, otočila se čelem k němu.
"Asi jsme oba na chvíli usnuli, viď?" zašeptala Marta tiše.
"Trochu jsem dobíjel baterky, ty moje veverko..." řekl tiše Petr a přitulil se blíž.
"Povídej mi něco, třeba jak jsi byl malý kluk." překvapila ho Marta.
A tak si povídali, dokud je nedohonil hlad. Vzpomněli si na box s jídlem, který Petr odpoledne přinesl. Ukázalo se, že natrefil na dobrou čínskou restauraci. V krabici objevili chutné čínské menu pro dva. Chyběl jen ten pověstný čínský koláček štěstí.
