Báseň
FOTO: autor

Báseň

2. 12. 2019

 

Tulák
 

Šel tulák tiše do světa,

opřen o žebráckou hůl.

Šel do země, kam slunce odlétá,

kde žena položí na rozprostřený stůl

chléb s úsměvem a se solí.

 

Šel tulák tiše do světa.

Měl v ruce hůl a v torbě slepou víru.

Šel krajinou, kam slunce odlétá,

do kouzla končin všehomíru,

kde ani láska nebolí

 

Už léto odkvétá,

vlaštovky táhnou pod mraky.

A tulák s ptáky odlétá,

kde slunce kouzlí zázraky.

Za věčně živou nadějí.

 

Zas slunce vychází a voní Modrým květem.

Proč tedy nosíš v duši splín?

Ten marný sen, jenž provází tě světem.

Ten sen, co za tebou jde

jak tvůj stín.

 

Možná, že jednou. Kdo to ví?

Třeba se vrátí zpět i ona slepá víra,

pak znovu napneš plachtoví

na cestě  k poznání tajemství všehomíra.

Což tě už neláká vylétnout nad mraky?

 

Pak opřeš se zas o žebráckou hůl

a budeš tiše kráčet světem,

kde žena položí na rozprostřený stůl

Chléb s úsměvem, co voní Modrým květem.

Čas květy odvane, jak dávná dětská přání.

Však vůně zůstává

i když se člověk sklání.

 *

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.