Jako rodina normálně jsme žili
a nikde klíčemi jsme nezvonili.
Když konečně otevřeli hranice,
všechny lákala jen Vídeň nejvíce.
Žít jak na západě, v to jsem doufala,
byla jsme zklamaná, ba i zoufalá.
Zboží plné regály, však není na ně
mé příjmy zmrzly, rostly jen daně.
Rodinné hnízdo opustily děti
a se mnou to šlo od deseti k pěti.
Přišla jsem o práci a jiná není
takto jsem se dočkala živoření.
Na nájem nemám, opustila jsem byt
v Beskydech na samotě učím se žít.
Můj anděl strážný rozhodl se konat,
přece mne nenechá v těch horách skonat.
Do Bohumína směroval mé kroky
zakotvila jsem zde na dlouhé roky.
Našla jsem si práci, byt i přátele
a jednoho bezvadného přítele
stal se z něho manžel, má mne taky rád
dostáváme důchod, tak co víc si přát?
Foto: archiv autorky
Mých třicet let: Jak na houpačce
25. 11. 2019Zpět na homepage
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Do Bílého domu, úřadu prezidenta USA, nastupuje Donald Trump. Je to podle vás dobře nebo špatně?
Určitě dobře, nejen pro USA, ale i celý svět
Možná dobře pro USA, ale pro Evropu už méně
Není to dobře ani pro USA, pro Evropu už vůbec ne