Byla jsem vděčná studentům a hercům za to, že se za nás bijí na Národní třídě a cinkají klíči. Líbilo se mi, když zpívala Marta Kubišová z balkonu budovy Melantrichu Modlitbu pro Martu nebo českou hymnu.
Obdivovala jsem Václava Havla…
Nelíbilo se mi, jak v práci (pracovala jsem v jedné Základní škole) plno kolegů „převlékalo kabáty“. Jistě víte, o čem je řeč.
V roce 1991 jsem se pustila do podnikání, které bylo skvělé, měli jsme se lépe, jen jsem pracovala 20 hodin denně místo obvyklých 8,5. Ale líbilo se mi to. S touto činností jsem neskončila kvůli politice, ale ze zdravotních a rodinných důvodů.
Ovšem nelíbilo se mi, že zanikají české továrny, tolik vyhlášené ve světě. Pocházela jsem z Liberce a naše Textilana začala pustnout a z budov se za pár let staly ruiny. Od malička si pamatuji nápis, který mě doprovázel při každé cestě tramvají na trase Liberec-Jablonec - „Textilana obléká moderního člověka“. A nebyla to jen tato „fabrika“, jak všichni víme.
Ale zase se mi v této době líbí, jak se na mnoha místech opravily komunikace, památkové budovy, hrady, zámky a pod. Které bohužel za komunistů z nějakých záhadných důvodů chátraly.
Ano, zvedly se nám platy, po maturitě jsem v roce 1982 začínala pracovat za 1450 Kč čistého, po revoluci jsem měla větší výplatu, ale postupně začali obchodníci zdražovat.
Stavěly se supermarkety, které taktéž začínaly s nízkými cenami, a dneska? Kdeže ty loňské sněhy jsou. Diskonty a supermarkety většinou zlikvidovaly malé obchodníky a dnes nevědí, co by si za zboží účtovaly.
Rozvedla jsem se, ale pak si našla druhého manžela, za kterého jsem šťastná a jsem ráda, že jsme se potkali. Vstoupili jsme spolu do druhé desítky společného života?. Dcera vystudovala VŠ, bohužel taky mi umřela maminka.
Přestěhovala jsem se z Jizerských do Krušných hor :-)
Takže, jako asi každý z nás, za těch 30 let jsem prožila dobré i zlé, krásné i špatné roky, ale se svým životem jsem v podstatě spokojená.
A tak to asi má být…