Přiznám se, že moje politická angažovanost v době socialismu zůstala u šíření politických vtipů. Když jsem se vdala, manžel už rodiče neměl, moji rodiče bydleli daleko. Starat se o dvě malé děti mne zaměstnalo natolik, že politika šla mimo mě. Užívali jsme si radostí socialismu - tím myslím šití na děti, pletení na celou rodinu, pěstování ovoce a zeleniny, zavařování, shánění místo normálního nákupu - a snažili se v tom obstát.
V roce 1988 jsem nastoupila do zaměstnání jako vedoucí kulturního zařízení v naší obci. Měla jsem tři děti, nejmladší v jeslích. Zaměstnání, kde vlastně není pevná pracovní doba, mě sice bavilo, ale pro naše manželství to byla ta poslední kapka.
Pamatuju si, že 17.11 1989 vystoupil v našem klubu folkový zpěvák, který nás pozdravoval od Karla Kryla. Místní bdělé orgány se nad tím pohoršovaly a to jsme ještě nikdo netušili, že přijde pokračování. Při listopadovém divadelním představení Memento jsme se dověděli,co se děje v Praze. Protože se našli bdělí ochránci socialismu, herce z jeviště vypudili do místního výčepu, kde se novinky z Prahy dověděli i ti, kdo nebyli v divadle. A naše vesnička středisková se rozdělila na revolucionáře a obhájce starých pořádků.
Dneska to můžu líčit s humorným nadhledem, ale tenkrát nikdo netušil, jak to všechno skončí. Těch 30 let neuvěřitelně uteklo. A co mi přineslo?
Pro mne je nejdůležitější, že v roce 1991 naši obec navštívila skupina křesťanů s programem o tom, že Bůh pomáhá vyřešit i to, co vypadá úplně beznadějně. V té době už jsem si se svými manželskými problémy opravdu nevěděla rady. Na programu křesťanů jsem byla vlastně proto, že jsem měla jako vedoucí kulturního domu všechno v kině na starosti. A šla jsem se s těmi křesťany hádat, že s tou mojí šlamastykou nehne ani Bůh. Když mi navrhli, abych svůj život předala Bohu, udělala jsem to. Od té doby mi Bůh ukazoval, že za všechny problémy v manželství nemůže jen můj muž, ale taky já.
Je to už skoro 30 let, co naše rodina patří Pánu Ježíši. Není v ní všechno dokonalé a vyřešené, ale když si představím, jaké pohromy bych si způsobila, kdybych se neučila Boha poslouchat, jsem ráda za to, že máme svobodu. I tu náboženskou. Že se lidé už 30 let mohou dovídat, že s Bohem můžou začít znova, i když vidí, že jsou v koncích.
Dvě z našich tří dětí mají věřící partnery a pomáhají v církvi se vším, co se v ní děje. Nejstarší syn Boha poslouchat nechce a jeho život podle toho vypadá. Jak se říká: Buď Bohu řeknu: Buď vůle Tvá nebo mi Bůh řekne: Buď vůle tvá. Máme svobodu. A svoboda k tomu, co nám škodí, nám nic dobrého nepřinese.
Svoboda nám přinesla jednak možnost sloužit Bohu otevřeně a zažít Boží požehnání i jeho ochranu, ale i možnost zkoušet drogy, podnikat na úkor druhých, živit se podváděním, zneužívat sociální dávky, žebrat, žít jako bezdomovec. Protože svoboda s sebou nese i odpovědnost za to, co jsem si vybrala.
A tak všem čtenářům přeji, aby si vybrali dobře. A aby měli kolem sebe lidi, kteří jim pomohou s tím, co si v životě nevybrali. A nejvíc všem přeju, aby se smířili s Bohem, dokud mohou.