Dušičkové zamyšlení
FOTO: autorka

Dušičkové zamyšlení

1. 11. 2019

Mám před sebou kalendář - Rok zahrádkáře 2019, který je současně i ve slovenštině - takže na Slovensku dnes mají státní svátek - Sviatok Všetkých svatých...

Zítra je v obou kalendářích Památka zesnulých - Dušičky..

Dušičkové dny - to jsou hlavně upravené, nazdobené a osvícené hroby s tichým rozjímáním, zamyšlením a modlitbou příbuzných...

Když teď v období Dušiček obcházím a objíždím hroby, setkávám se tam se svými známými a mám radost, že je nás tolik, kteří se rádi vidíme, naplńujeme se navzájem energií, elánem a dáváme si vzájemnou sílu žít dál...

Mám zde i jeden obrázek s dýněmi - protože toto všechno je listopad - také překrásná paleta pestrých listí, které stále víc opadávají, aby si stromy, keře i celá příroda přes zimu dokonale odpočinuly..."

Ale také je stále víc vidět, že se i v naší zemi slaví Halloween - je to anglosaský lidový svátek, který se slaví 31.října - tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul a nejvíce se slaví právě v anglicky mluvích zemích. Hezky vydlabané a nasvícené dýně jsou zajímavé, ale já jsem z nich raději dělávala pro celou rodinu kompot.

Chtěla bych v těchto dnech ještě připomenout úmrtí sestry mé maminky, kterou jsem nepoznala, protože zemřela rok před mým narozením v krásném věku 19 let. Z vyprávění vím, že to byla nádherná dívenka, která v rodné vesničce mimo svou práci hrála i divadlo, zpívala a zapojovala se do všech veřejných aktivit. Také na jaře v roce 1945 šla s procesím pěšky ve Svatodušní svátky v sobotu na pouť v krásném a teplém dni až do Jaroměřic - měla na sobě jen bílé šaty - zpět šli až druhý den /bylo to 40 km/, kdy se velice ochladilo, padal sníh - ona nachladla, dostala velice těžký zápal plic a pro nedostatek vhodných léků této nemoci v krátkém čase podlehla...

Na dvou posledních fotečkách ukazuji, jaké tehdy bývaly vesnické pohřby mladých a svobodných, kteří zemřeli - spousta družiček, věnců, na takové pohřby se šli vlastně téměř všichni vesničané se zemřelými rozloučit. V té době na silnicích Drahanské vrchoviny nejezdila téměř žádná auta, lidé byly chudobní - takže průvody mohly být vždy od domu zemřelých třeba i přes celou vesničku. Takový podobný pohřeb měl i bratr mé maminky, který studoval poslední rok práva, a když byly zavřeny za války vysoké školy, tak vypomáhal s końským potahem v poli a kůń ho při vypřahání u domu udeřil do hlavy tak nešťastně, že ihned zemřel - takže fotečky z jeho pohřbu v roce 1942 jsou podobné...

Před několika dny mi jedna paní, která žije v Praze, říkala, že měli v rodině pohřeb - rozloučení a bylo jich tam na celém obřadu jen osm...

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Nyní, na rozdíl od 08:48, už z článku vím, že to Halloween byl a "vznikl kolem roku 1745 zkrácením slov Hallows’ Evening, neboli večer svatých" a že k Dušičkám neodmyslitelně patří. Občas je dobré věřit pohádkám ♥
Jitka Caklová
Kdo hledá najde: https://www.dotyk.cz/publicistika/halloween-svatek-vsech-svatych-dusicky-ac-jsou-si-blizko-vzajemne-se-lisi-20181101.html Možná jen v tom, snad ještě našem "malém rybníčku", si neuvědomujeme, že jsme kdysi, možná i v ne tak dávné minulosti, byli světoví.
Jitka Caklová
Kolem Dušiček se sklízela krmná řepa (lidově mangůl, burák). Co pamatuji a už je to dobrých 65 let, tatínek vždy vybral ten největší, co na poli vyrostl, vydlabal, vyřezal průsvity (oči, nos, pusu) dal dovnitř svíčku a postavil na zápraží. Tato "strašidýlka" svítila téměř u každého domu. Nevím, Hallowen to asi nebyl, ale nějaká stará tradice, kterou si i tatínek ze svého dětství nesl, v tom zřejmě byla.
Marie Seitlová
Dojemné dušičkové zamyšlené, také se mi nelíbí Hallowen.
Dana Puchalská
Maruško je to velmi hezký, ikdyž smutný článek. Já na hřbitov chodím často, nejen o dušičkách. Jako opravdu malá holčička jsem zažila i ten klasický, kdy jel pohřební vůz s koňmi. Tenkrát mi byly 3 roky a ještě dodnes mám v hlavě malé kousky vzpomínek.
Marie Ženatová
Evičko M. dívala jsem se do Vaší galerie RETRO - ano fotečka je podobná, ale v mé rodné vesničce nebyl pohřební kočár, rakev vždy neslo 6 mužů a když zemřel někdo svobodný, tak vedle nich šlo ještě 6 mladých chlapců v černém oblečení a 6 mladých dívenek v dlouhých bílých šatech - za rakví šla další dívenka v bílém oblečení, která nesla malý bílý nazdobený polštářek a vedle šla druhá v dlouhých černých šatech a nesla velikou zlomenou svíci...
Jitka Caklová
Krásné dušičkové zamyšlení, obzvláště v dnešním počasí, které k Dušičkám jakoby patří. Včera jsem objela hroby všech příbuzných, zapálila tři svíčky za Svatou trojici, postála, zavzpomínala, pomodlila a jela o hrob dál. Toto období vnímám jako čas usmíření a naprostého zklidnění, neboť večerní hřbitovy byly jak ve skutečné pohádce ♥♥♥
Naděžda Špásová
Maruško, smutné vzpomínky. Je hrozné, když odejde mladý člověk.
Soňa Prachfeldová
Také ještě pamatuji pohřby, kdy jsme od nás za kočárem vyprovázeli sousedy a věřte lidé skutečně měli k sobě blíže, než dnes.
Soňa Prachfeldová
Dušičkové zamyšlení od srdíčka, vše pravda co píšeš Maruško, také s pocitem pokory a vnitřního klidu jdu na hřbitov a mám radost ze spousty lidí, kteří jdou vzpomenout v tyto dny.
Marie Ženatová
Milá Zuzanko, já jsem se k počítači dostala dnes až teď, byla jsem právě celé odpoledne ve své rodné vesničce a říkala jsem si, že mi třeba můj vnuk pomůže zvětšit tu malou fotečku, ono se mi to vůbec nedařilo, ale teď už je to zařazeno - druhou fotečku jsem tam ani nestačila vložit, protože jsem spěchala na autobus... Ale děkuji moc i tak za zařazení příspěvku a Vám všem ostatním děkuji za milá slova...
Zuzana Pivcová
Vzpomínám, i když nejsem v jižních Čechách a postará se kamarádka. Své rodiče mám v srdci tak nějak čím dál víc, ať jsem kdekoliv. Děkuji, Maruško.
Hana Nováková
Maru, od srdce napsaný příspěvek. Taky mám nějaké staré fotky od své babičky, kde je pohřeb její sestry, umřel v 32 letech na tuberu a zanechala zde dva malé kluky, pak fotky s pohřbu mé prababičky, bylo mi 5 let. Pohřby byly do země. Ráda si nejen o Dušičkách na ně vzpomenu i na mého tatínka a moji babičku, která umřela ve 100 letech, jako jediná se z 11 dětí dožila tohoto věku, ale ještě asi 5 ze sester se dožily více jak 90 let. Hallowen přímo nesnáším, dýně mi lezou na nervy, je toho všade moc a moc, jen ať někoho nenapadne vymyslet, že by se místo věnců dávaly na hroby. To by mi asi šlehlo. Tyto americké nesmysly ať si nechají doma. Nevím, proč je hodně lidí tady z nich paf a musí mít domy obložené dýněmi. Ale každý to má jinak...
Eva Mužíková
Marie. V mé galerii RETRO mám jako poslední fotku z jejího pohřbu z roku 1945... je podobná té Vaší, koukněte se.
Věra Ježková
Maruško, hezké zamyšlení. Halloween mi není sympatický, dýně nemusím. Ani k jídlu. Na hřbitov se jdu podívat vždy ráda, do kolumbária za prarodiči chodím také. Na pohřeb bych ale nešla. Jistě je víc takových, kteří na tento obřad nejsou dostatečně silní; proto jim to nelze mít za zlé.
Eva Mužíková
Marie, svým článkem jste mi vyvolala vzpomínku na neteř mého tatínka, která také ve věku 19 ti let zemřela na zápal plic.
Marie Doušová
Trochu mě to inspirovalo. Na hřbitov chodí zástupy lidí,každý sem nosí nějaký dar. Svíčku rozsvítíš,postojíš chvíli a vzpomínka milá dnes jen nám zbyla. Hezky napsaná vpomínka . Dík. *******