Pamatujete na Patičku? Z kraje loňského roku jsem si s ní povídala o jejím tvrdohlavém rozhodnutí býti užitečnou lidem, kteří mají svá menší i větší trápení s chodidly (najdete na http://www.i60.cz/clanek/detail/19183/paticka-aneb-ma-kouzelnice-pedikerka). Před nedávnem, na třetím ročníku soutěže Mistrovství ČR profesionálních pedikérů 2019, vyhrála. Získala titul nejvyšší. Je mistryní ČR.
Velká gratulace, Patičko! Jak je příjemné býti mistryní naší země?
Je to ohromné. Zhmotnil se mi cíl, sen, touha. Moc si toho titulu vážím. Jsem šťastná jako blecha. Když pan moderátor při vyhlašování mého prvenství vyslovil mé jméno a dodal: „…máš to v kapse, nikdo ti to už nevezme!", zmocnilo se mne hřejivé dojetí a štípala jsem se do ruky, abych se přesvědčila, že se mi nic nezdá a že je to opravdu tak. Nyní, kdy opadla nádherná euforie, cítím spíše zodpovědnost a vůli jít dál.
Co bylo impulsem k účasti na letošní mistrovské soutěži?
Účast pro letošní rok jsem měla promyšlenou, vůbec se nejednalo o reakci na nějakou vábenku v časopise. Nebylo to žádné střílení od boku. Tak trochu jsem věděla, do čeho jdu. Tím však nechci říci, že jsem neměla k soutěži respekt. Naopak, respekt byl moc velký.
Tomu moc nerozumím - mohu poprosit o vysvětlení?
Určitě. Na kolbišti této soutěže jsem již jednou stála. Bylo to vloni, probíhal 2. ročník. To jsem byla naprostým nováčkem v oblasti soutěžního prezentování mých pedikérských dovedností, postupů a znalostí. V zahraniční konkurenci (Slovensko, Polsko, Ukrajina, ...) jsem se prosadila a získala jsem druhou příčku, stříbro.
Tedy v letošním roce bylo záměrem přetavit stříbro na zlato?
Ne, takto bych to neřekla. Získání stříbra v loňském roce bylo pro mne velikým překvapením. Mimo všechnu tu úžasnou radost, kterou jsem si užívala na bedně, pro mne stříbro znamenalo odměnu za 6 let houževnaté práce. Na druhou stranu mi i signalizovalo, že mám ještě rezervy. Že je co zlepšovat. Přiznala jsem si chyby, následně jsem při mé pedikérské práci sbírala nové zkušenosti a s každým vracejícím se klientem/kou jsem nabyla přesvědčení, že dělám svou práci správně. Bez nich bych stěží mohla bojovat o titul nejvyšší. Moc za to všem děkuji.
Rodiče a kamarádi mne v průběhu roku po dosažení stříbrné příčky hecovali. Opakovali mi „...není to náhoda, umíš, opravdu umíš, jdi dál!" Uvěřila jsem jim. Naordinovala jsem si novou porci sebevědomí a sebedůvěry a vyplnila přihlášku. Po té už nešlo couvnout. Byla to výzva. A podařilo se. Vyhrála jsem.
Ještě jednou velká gratulace k vítězství. Patičko, prozraď, jak se na takovou soutěž trénuje?
V zásadě jednoduše, prací (široký úsměv). Mám malý salonek. Téměř denně v něm provádím svým klientům požadované a nutné ošetření jejich chodidel a nehtů, vše k jejich spokojenosti.
Bez mých věrných klientů, ale i těch nově příchozích, by nešlo soutěž absolvovat. Chodidlo každého klienta mi při práci bylo pomyslným soutěžním modelem. Neošidila jsem klienta, tím jsem neošidila sebe. To byl můj trénink.
Paralelně s mým praktickým tréninkem jsem se vzdělávala u odborníků a letitých praktiků ve školících podologických střediscích, sledovala jsem trendy v odborné literatuře a časopisech, na internetu a také jsem si zašla za ošetřením mých nohou ke konkurenci. To je nepostradatelná konfrontace vzájemných rolí. Pedikérskou péči jsem najednou pociťovala a vnímala v roli klienta, mohla jsem srovnávat a vyhodnocovat s mými postupy, byla jsem tím obdařena velkou nápovědou, díky které jsem přehodnocovala, jak něco nedělat anebo dělat jinak, především z pocitového hlediska.
V této soutěži se góly nedávají. Jak vlastně porota v soutěži hodnotí?
Porota je složena z nezávislých velmi erudovaných pedikérů, podologických odborníků, soudních znalců, je přísná a nesmlouvavá. Hodnotí komplexní výkon při provádění pedikúry, v mém případě přístrojové pedikúry. Používá bodový systém s velmi podrobnou kalibrací. Ten soutěžící, který obdrží od porotců v celkovém součtu nejvíce bodů, vítězí.
Povedlo se mi i letošní porotu přesvědčit. Velmi to pro mne znamená. Popošla jsem ve své profesi o další krůček vpřed a jsem za to velmi vděčná. I díky tomuto vítězství mi moje práce dává velký smysl.
