Stereotyp škodí tělu i mysli
Ilustrační foto: ingimage.com

Stereotyp škodí tělu i mysli

9. 10. 2019

Babi, přivezli jsme ti Řecka koření. A k čemu mi to bude? No k vaření přece. Já to nepotřebuji, vždyť stačí pepř, sůl, majoránka.

Takové debaty se odehrávají v mnoha rodinách. Někdo rád experimentuje, někdo naopak miluje stereotyp. Týká se to jídla, způsobu trávení volného času, oblékání, cvičení.

Když vnoučata přivezla jednasedmdesátileté Světlaně z Řecka tři balíky koření, vůbec neměla radost. Zdálo se jí příliš aromatické, nasekané na velké kusy, divné. Prostě jiné. A vše, co je jiné než to, co zná, Světlana nemá ráda.

„Jsem asi nudná, ale mě nebaví zkoušet nové věci. My vaříme léta stejně. Kdybych manželovi nasypala do svíčkové jiné koření, nechutnalo by mu to.“
„Není to koření do svíčkové. Zkuste si tím posypat kuřecí maso nebo tím posypejte rajčatový salát.“
„My neděláme rajčatový salát.“
„No právě, tak ho zkuste.“
„Proč? My ho prostě neděláme.“

Čím je člověk starší, tím hůře se ze zaběhnutých zvyků dostává. Argument vyznavačů stereotypu je jasný a logický: Proč bychom měli měnit něco, co nám vyhovuje, na co jsme zvyklí? Argument odpůrců stereotypu je také jasný a logický: Proč nezkoušet stále něco nového, když život nabízí tolik zajímavostí.

Je úplně jedno, jestli jde o způsob stravování či jinou oblast života.

Helena Konarovská, která prodává spodní prádlo, říká: „Spousta žen přichází s přesvědčením, že potřebují tu či onu velikost a ten či onen typ prádla či plavek. Podívám se na ně a hned vidím, že se mýlí. Ale ony odmítají něco jiného zkusit, trvají na svém. Když je přesvědčím a ony to vyzkoušejí, jsou překvapené, spokojené. Jen upadly do stereotypu, jednou kdysi samy sebe o něčem přesvědčily a už to pak nejsou schopny změnit.“

Některé ženy si celý život kupují stejný typ kalhot či sukní jen proto, že jim někdo kdysi řekl, že jim sluší. Přesněji, někdo jim řekl, že jim něco nesluší.

„Maminka mi kdysi řekla, že s mýma nohama si nikdy nesmím dovolit sukni nad kolena. Že mám silná lýtka. Tatínek to tehdy komentoval slovy, že jsem prostě festovní holka, která nohy jen tak něco nepodrazí. Tehdy mi bylo tak šestnáct, sedmnáct a mám ta slova dodnes v hlavě,“ vypráví jednašedesátiletá Jana. A pokračuje: „Od té doby nosím zásadně dlouhé sukně, ideálně až ke kotníkům nebo volné kalhoty. Mám pocit, že mám příšerně silné nohy. Na druhé straně se dívám po jiných ženách a zdá se mi, že je mají mnohem silnější a neschovávají je. Dcera i manžel ze mě mají legraci. Dcera mě neustále nutí zkoušet nějaké jiné typy oblečení, ale já odmítám. Vlastně mě to nebaví. Mám své dlouhé rozevláté hábity a už u nich zůstanu, byť ze všech stran slyším, že už je to nuda a že bych měla zkusit něco jiného,“ říká.

Stereotypní chování má velký vliv na fyzickou kondici. Zejména lidé, kteří se snaží hubnout, cvičit nebo měnit životní styl, by si na stereotypy měli dávat pozor. Když někdo léta cvičí stále stejné cviky, je to sice fajn, ale je riziko, že se jim tělo přizpůsobí a cvičení pak nemá takový efekt jako na začátku. Zkrátka, je nesmysl běhat každý večer stejnou trasou a pak dělat stejné cviky, když se nyní dá najít spousta tipů na to, jaké cviky jsou k čemu vhodné. A když člověk mění své běhací trasy, běhu si zpravidla užije více a necítí se být tak unaven. Neběží totiž stereotypně, nechová se jako křeček běžící v kruhu v kleci.

Jednou z oblastí, kde se láska ke stereotypům projevuje, je stravování.

„Zkuste svůj organismus překvapit něčím novým,“ říká Iva Málková svým klientům, které v hnutí STOB učí hubnout a zdravě jíst. „Tělo se rychle adaptuje na určitý druh stravování a stejně to funguje i v případě pohybové aktivity. Dbejte proto na pestrost stravy a obměňujte jídla. Ochutnávejte nové potraviny, zkoušejte nové recepty, nejezte stále dokola stejná jídla. Zkrátka, snažte se vyhnout jakémukoli stereotypu a překvapujte své tělo i chuťové buňky něčím novým,“ vysvětluje.

Právě přístup ke změnám je velmi dobrou ukázkou, jak rozdílní lidé jsou. Především je ovlivněn povahou, rozhodně víc než věkem. Existují osmdesátníci, kteří rádi prozkoumávají nová místa, rádi zkoušejí nová jídla, neváhají, když mají možnost vidět cokoli, co neznají. Existují padesátníci, kteří léta snídají rohlík se šunkou a vůbec by je nenapadlo, že se dá snídat i něco jiného.

Jenže právě schopnost vyvarovat se stereotypu je podle psychologů jeden z faktorů, který přispívá k takzvanému zdravému stárnutí. Člověk, který má chuť stále zkoušet něco nového, vlastně dává světu najevo: Já mám pořád chuť žít.

Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Jsem člověk, kterému by trochu stereotypu nevadilo (klíče a peněženku na svém místě) ale je to marný zápas od kterého mne s úspěchem odvede jakýkoliv podnět. Každý jsme jiný a co je pro někoho příjemné zpestření, druhého vyvede z míry na půl dne, takže nějaké předělávání druhých považuju za zbytečné...
Danuše Stočesová
Ano, souhlasím s názorem, žádný stereotyp v životě. V mém osobním životě jsem stále improvizovala. Učení, oblékání, strava....... Bavilo mne to. I když nejsem úplně zdravá, dodává mi toto improvizování svobodu. Každý člověk může být kreativní a vyzkoušet spousty možností. Člověk není nikdy ničím a nikým omezen. Stačí jen chtít udělat kroky. které jsou sice namáhavé, ale vedou k radosti.
Hana Rypáčková
Marcelo Š. - dobrý.... Článek se hodí na mého přestárlého psa. Chodí nejraději po stejných trasách v parku, s nechutí je mění. Vyžaduje určitou stravu , lehá na svá oblíbená místa v bytě ...No , nedivím se , je hluchý a slepý, má rád své jisté...
olga skopanova
Stereotyp je škodlivý protože nenutí lidi přemýšlet a hledat jiné způsoby řešení.
Danka Rotyková
Stereotyp potřebuji jak kdy. Určitě mám ráda některá jídla vařená či pečená osvědčeným způsobem. Zrovna minulý víkend, to byly ale španěláky, jinak bych je nevařila. Pak ale přijde na řadu všedni den, kdy si ráda pro sebe dopřeji lehčí večeťi, a to znamená v říjnu třeba teplý zeleninový pokrm. Podívám se do lednice a použiju to, co mám k dispozici a v různém množství. Je to vždycky improvizace. A to mně vyhovuje, pojaždé trochu jiné a pokaždé dobré. Když ale jde o výběr oblečení, už tak kreativní nebývám. Udržuji si omezený počet oděvů, nemám ráda výstřelky módy. Takže se mi vyplatí umírněnost s trochou elegance. Myslím, že už dneska vím, co mi sluší a co ke mně rozhodně nepatří. Nad stereotypem nepřemýšlím, ale někdy je dost důležitý. Takže ...
Marcela Školová
Stereotyp mi tady připadá skoro jako sprosté slovo. Takže ho zbouráme, zrušíme...třeba si přestaneme stereotypně ráno a večer čistit zuby, klíče od bytu pro změnu uložíme do ledničky, řízky obalíme v kakau... Je to takové osvěžující, jiné, nové.
Jitka Hašková
Stereotyp mi vyhovuje, šetří mi čas,pak mohu dělat i to, co mě baví a není to stereotypní.
Věra Halátová
Stereotyp je jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení. Takže se nejedná jen o zvyk při vaření. Je to, že ráno vstanu v X:00 hodin, co pak denně dělám. Stereotyp je i to, že "na štědrovečerní večeři MUSÍ být ...". Narušte autistovi stereotyp a dostane záchvat. Stereotyp je i to, že se občas podívám na ty články "I 60" - tak to občas škodí mysli, tělu ne, to jen snad to, že chvíli sedím.
Zdena Proboštová
Jo, někdy překvapím i sama sebe :-))))))
Irena Mertová
Stereotyp jako takový základ potřebuji, dává mi pocit zázemí a bezpečí. Teprve potom mohu občas zkoušet ledacos nového, aby život nestál...
ivana kosťunová
Změny mám ráda- jsem zvědavá, mám objevitelský komplex, všechno nové chci vyzkoušet. Ale někdy se potom ráda vrátím k těm osvědčeným stereotypům.
Věra Ježková
Při vaření experimentuji ráda. Stereotypně ovšem vařím i jídla tradiční. V oblékání mám celý život svůj sportovně-elegantní styl; do žádných rozevlátých barevných kreací bych se nepustila. V běžném životě jsem konzervativně měnlivá.
Jana Šenbergerová
Je to stejné jako s tím, že "někdo rád holky a jiný vdolky". Jednomu vyhovuje stereotyp a jiný se může strhat kvůli novotám. Doma vařím, co nám chutná a jinde, co nám dají. Když jsem byla mladá, milovala jsem flanelky, protože mi bylo pořád zima a stejně se nic moc jiného koupit nedalo. Jednou mi prodavačka v partiovce doslova vnutila dlouhou noční košili s krátkými motýlími rukávky a nehorázně odhalujícím výstřihem. :-) Ležela mi ve skříni a nebyla jsem schopná ji nosit, ani vyhodit. Teď v ní moc ráda spávám, je mi totiž v noci horko. Jsou stereotypy, které si nenechám vzít a jiné ráda změním. Musí to ale vycházet z mé potřeby, nikoli z módních trendů.
Jana Kollinová
V mnoha případech může být stereotyp jistotou, připomínkou dob úspěšných nebo převzetím ověřených rodinných tradic. Moje maminka odmítala používat jakákoliv ochucovadla. Držela se zásady, že je nutné jíst každý den čerstvě uvařené jídlo, neohřívat druhý den zbytky. Vařila neuvěřitelně ekonomicky a většinou jsme zbytky neměli. Maximálně někdy tatínek dostal druhý den knedlík s vajíčkem. Celý život jí stačilo koření - pepř, sůl, majoránka, paprika, petržel, celerová nať. Dožila se úctyhodného věku stejně jako tatínek. Možná mi svojí prostou kuchyní darovali pár let navíc. :-)
Soňa Prachfeldová
Stereotyp je prostě nudný ve všem. Neškodí, když se člověk trochu odváže, zkusí něco nového a nebude si myslet, že se to prostě už k jeho věku nehodí. Není to jen o jídle, je to oživotě.
Jitka Caklová
Doplnění: ... a cvičení těchto naučených cviků mělo .....
Jitka Caklová
"Když někdo léta cvičí stále stejné cviky, je to sice fajn, ale je riziko, že se jim tělo přizpůsobí a cvičení pak nemá takový efekt jako na začátku." Nevím tedy v čem pro mě tkví riziko, když mi fizioterapeuti v lázních, po operacích páteře, v individuálním cvičení "ušili na míru" sérii cviků s prvky jógy tak, aby se jim mé tělo přizpůsobilo a mělo pro můj další život trvalý efekt.
Mirek Hahn
S novými jídly...., pouze když vím jak a z čeho jsou připravena. Pokud vidím v jídelním lístku pouze nesrozumitelný název, tak ani omylem. Stejně tak trendy kombinace jako kachna na pomerančích, čokoládová jednohubka s mořskou solí a podobné skopičiny. Nové věci, nové technologie, nové informace, to ano, to mne zajímá. Ale některé stereotypy by měly zůstat nedotčeny. Např. místa kam odkládám klíče, peníze, doklady, hodinky. Nebo stereotypní zavírání a zamykání dveří. Miluju ty svobodné, geniální a stereotypem pohrdající kreativce, kteří ráno před odletem na dovolenou neví kde mají pas, nemůžou najít telefon a zjišťují, že nové boty doporučené prodavačkou jsou úzké a nedá se v nich vydržet :-)
Jitka Caklová
Je to stejné, jako, starého psa učit novým kouskům, starého člověka, který dosavadní život žil spokojeně v jednom místě, přesvědčit, aby šel podle NAŠICH představ do LEPŠÍHO, přesadit starý strom.... Je lepší nechat každému, co jeho jest a umět být sám sebou. I když se říká, že "změna je život", tak například pro mě už samotný název článku je holý nesmysl. V zaběhnutých kolejích si libuji. Ale těm kteří jsou se svým dosavadním životem nespokojeni, třeba ke spokojenosti pomůže :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Nemám ráda stereotyp - z Ischie jsem si právě přivezla směs báječného koření jak pro sebe tak i pro snachu. Mám ráda středomořskou kuchyň, hodně ryb a zeleniny. Žasla jsem jaké dobroty umí obyvatelé Ischie udělat bez masa. Byla jsem 2x na skvělém vegetariánském obědě, kde hlavní chod byla bruscheta s rajčaty a další zeleninou.