Pětapadesátiletá Petra přestala před rokem jíst vše, co obsahuje lepek. Její sestra je lékařka a tudíž jí opakovaně vysvětluje, že jestliže nemá diagnostikovánu alergii na lepek, je to zbytečné. Petra tvrdí, že se cítí lépe. Vysvětlení je prosté. Vyřadila ze svého jídelníčku nekvalitní bílé pečivo, kterým se dříve doslova cpala. Takže se cítí lépe. Ale nemá to nic společného s tím, že nejí lepek. Kdyby si dala kvalitní pečivo, které lepek obsahuje, nijak by to na svém zdraví či kondici nepoznala. Jenže lidí, kteří smýšlejí jako ona, v posledních letech značně přibývá. Nejedná se už o módní vlny, kterým podléhají mladé dívky snažící se být štíhlé a krásné. Vylučování určitých potravin z jídelníčku se stalo běžnou věcí, kterou dělají i lidé středního či vysokého věku.
„To, že si lidé zužují výběr potravin a ničí se tím, je typickým rysem této doby,“ říká Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB, které pomáhá lidem hubnout a naučit se zdravě žít. „Dříve lidé drželi diety, to znamená, že něco z jídla ubrali. Nyní se řídí směry, které zakazují jíst to či ono. Vyřazují něco dobrovolně, ale naprosto zbytečně ze svých jídelníčků. Já jim často říkám: ‚Co by za to dali lidé, kteří opravdu ze zdravotních důvodů musí držet bezlepkovou dietu, kdyby si mohli dát kousek normálního chleba.‘ Připadá mi to naprosto bizarní. Znám lidi, kteří se celý život trápí tím, že něco nejedí a pak až po čtyřicítce i později zjistí, že se trápili zbytečně,“ vypráví.
Bizarní je slovo, které současný přístup mnoha lidí ke stravování vystihuje nejlépe.
Příkladem je jednašedesátiletá Iva, která se rozhodla, že si zlepší fyzickou kondici a zhubne. „Nechci jít do penze jako unavená tlustá ženská, ale chci si poslední etapu života užít,“ říká. Nechala si upravit povislá víčka, změnila účes, začala chodit cvičit. Okolí jí chválí, jak dobře vypadá a Iva získala novou chuť do života. Jenže po čase se začala cítit velmi unavená. A to až tak, že šla k lékařce. Ta jí žádnou nemoc nenašla, tak společně probíraly, co by Ivu mohlo trápit, jak žije, co jí. Vyšlo najevo, že Iva ze svého jídelníčku vyřadila veškeré sladkosti i pečivo i přílohy. Jenže nedostatek sacharidů znamená zdravotní problém. Nešlo o to, že přestala jíst čokoládu a dortíky, ale o to, že sacharidy nedodávala tělu a ni v jiných potravinách, když nejedla ani pečivo, těstoviny, brambory či rýži, které sacharidy obsahují. Jedla jen maso, zeleninu, ovoce minimálně, právě proto, protože si myslela, že činí správně, když tělu nedodává žádný cukr.
„Já si nevzala ani kousek jablka nebo pomeranč, tak jsem byla posedlá tím, že do sebe nesmím dostat nic, co obsahuje cukr,“ říká. Protože k tak razantní změně přistoupila ve vyšším věku, tělo si s tím neporadilo. Byla unavená, začala mít kožní problémy, bolesti hlavy.
„Člověk by nikdy neměl dělat razantní změnu životního stylu, aniž by si nechal udělat základní vyšetření u lékaře. Čím je člověk starší, tím více to platí. Jenže lidé v poslední době více věří tomu, co si přečtou na internetu nebo co jim někdo poradil, než tomu, co slyší od nás,“ říká lékařka Kateřina Cajthamlová.
Vyřazování určitých potravin z jídelníčků se stalo jedním z typických rysů této doby. Provází ho i to, že lidé, kteří to dělají, se velmi často rozčílí, když slyší otázku: A proč to děláš? Protože nemají racionální odpověď. Velmi často rychle přejdou do opozice a ten, kdo otázku položil, je pro ně nepřítel. Takže je stejně na každém, jak se rozhodne stravovat a vlastně je zbytečné se do toho vkládat, pokud člověk někoho takového má ve svém okolí. Jen je třeba se smířit s tím, že často uslyší: Jé, to já nejím.