Takže jsem vzal tuto výzvu osobně a rozhodl se s Helenkou poznat město, které se jmenovalo Petrohrad do velké revoluce v roce 1917, kdy bylo přejmenováno na město Leningrad, o kterém jsme se učili snad všichni, a nakonec se opět vrátilo ke svému původnímu názvu Sankt Petersburg, pro Čechy zkrátka Petrohrad.
Před odletem jsme doma studovali, co navštívit, jak se tam pohybovat, ale znáte to sami, písmenka jsou jen písmenka, a realita je vždy jiná. Měli jsme vytýčené body, co vidět a navštívit, pokud to časově a finančně zvládneme během 6 dní. S tímto napětím v těle jsme nasedli v úterý do letadla, které nás za dvě hodiny dopravilo na letiště Pulkovo v Petrohradu. První, co jsme museli udělat, posunout čas na hodinkách o jednu hodinu dopředu. Asi jsme letěli moc rychle.
Nabuzeni teorií a radami z hodinových šmejdění po internetu jsme nastoupili do busíku, který nás zavezl po 30 minutách do centra města. Dopravu tu mají fakt zajímavou. Jezdí tu autobusy, tramvaje, trolejbusy, a takzvané mini autobusy pod názvem Maršrutky (hned jsme si vzpomněli na Turecko, tam jezdí též, ale pod názvem Dormušky). Cesta proběhla pohodově, silnice dvou až tří proudové (naše dálnice by se měly stydět…) a vystoupili jsme přímo před stanicí metra. Cena za dopravu slušná. Pro oba 18 Kč.
Ony ceny za služby, ceny v obchodech a služby v Petrohradě jsou pro Čechy hodně zajímavé, až někdy fakt po zamyšlení,co vše stojí u nás a tam...
Koupili jsme si průkazku na 6 dní na veškerou MHD po městě, a vstoupili do prostor metra. Všude bezpečnostní rámy, za nimi policie kdyby něco, a první překvapení hned za rohem. Jezdící shody. Jelikož zastávky a trasa metra v Petrohradě je ohledně složení země dost hluboko, délka schodů nás fascinovala. Jízda minimálně od dvou minut tam nebo zpět. A divte se, nikdo po nich se netlačil dolu, či nahoru přes davy stojících lidí, jak je to u nás zvykem.
Dole uprostřed schodů byla ve skleněné kukani dívka obslužná, která bystrým okem sledovala na monitoru vše, co se na schodech děje. Přišli jsme do haly příjezdu metra, a další překvapení. Na některých nástupištích vystoupíte, a přejdete ho, a myslíte si, že na stejném nástupišti pojede stejná linka opačným směrem, jak je to u nás pravidlem. OMYL. Nastoupíte do jiné linky, úplně jiného směru. Přijelo naše metro, číslo linky souhlasilo a já stál zkoprněn na nástupišti, koukal na metro a myslel jsem si, že mně čas hodil o 30 let nazpět, a jsem v Praze. Přijelo metro, které u nás jezdilo v počátcích dopravy, stejné osvětlení, jen místo červené barvy bylo modré. Viz foto. Pamatujete si na něj?
Cestou mě zas zaujaly další věci, a začal jsem porovnávat. Po celé trase metra v Petrohradu je bezplatná Wifi. Další věc. Chcete reklamu pro vaši činnost, firmu či upoutat pozornost? Nic snazšího. Vylepí se v metru. A cena? 400 Rublů na měsíc. Což je v našem kurzu 150 Kč. Kolik pak by asi stálo v ČR? Našeptám…pohybuje se v tisících… To už ale jsme stavěli v cíli, vystoupili, a po pár set metrech se ubytovali v příjemném hotýlku. No a co dál?
Jukl jsem se do cestovníčku, což je takový notýsek, kde jsme si napsali, co kde asi jak a kdy. Jistě cestovníček používáte, nebo jste použili také při cestách a necestách poznání světa. Čekalo nás muzeum ruských miniatur, město s památkami, Zimní palác, Kateřinský palác v Petěrgofu, a palác Carské Selo, (město Puškin), kde je ta světově tajuplně propagovaná Jantarová komnata. Ovšem jsme netušili, že v Petrohradu na nás číhá spousta katedrál, kostelíků, zajímavostí, a dokonce… Česká restaurace.
A kolem Vás spousta zajímavostí, které vás vždy překvapí a nutí k zamyšlení a porovnání s domovinou. Dokonce jsme se trefili i termínem, kde v pátek se uzavíral provoz fontán v parku Peterhof u Kateřinského paláce. Večer byla pro nás připravena slavnostní fontánová show, vystoupením tanečníků a úžasným videomapingem spojenym s ohňostrojem.
No, a pokud vás to bude zajímat, vše vám zde napíší, popíši, dám foto i video, abyste měli pocit, že jste tam byli s námi. Užijete si Petrohrad z bezpečí domova, jak se říká…
Těšte se.
