Už jedou! Jedny z nejhezčích vět, které jsme jako děti slýchaly poslední týden před naší poutí. Stařičký traktor táhl za sebou maringotku a za ní ještě na valníku atrakce. Neklamné znamení , že škola končí a začíná nejkrásnější období školáka. Navíc ještě velmi oblíbenou bozkovskou poutí.
Chodili jsme jako mlsní vlci kolem náměstí a pozorovali počínání „komediantů“. Kolik nám toho přivezli a jak moc nás ovlivnil Jabloneček . Ve středu bývalo již jasno. To už „světští“ začali točit a ochraptělé desky lákaly děti k prvním jízdám. Jak jsou letos drazí? To bývala dost aktuální otázka.
Houpačky za korunu, řetězák za dvě a pět ran na růžičky za tři kačky. A potom se vedly „odborné“ řeči, která vzduchovka je ohnutá, abychom jim toho moc nepostříleli. Asi nebyla, ale kdo by přiznal, že neumí střílet. Nebo střílení na válečky. To zase jsme byli přesvědčeni, že jsou zmagnetizovaný a proto nechtějí spadnout.
A přišla tolik očekávaná neděle. I po více jak čtyřiceti letech mám před očima postavičky trhovců. U kostela na skládací židličce babka kořenářka. Spousta kornoutků a jistě na každý neduh se něco našlo. Vedle stojan a na něm krásně barevné obrázky malované na sklo. A ten turek u medu – usekl přesně takový kousek, co jste chtěli.
Ale mne vždycky přitahoval stánek pana Šourka z Alšovic. Tolik krásných aut snad nebylo nikde. I když peněz doma nazbyt nebývalo, poutní auto snad vždycky bylo.
Na „rajtaraje“ jsem nikdy moc nebyl. Líbil se mi sice řetízkový kolotoč, ale nikdy jsem nenašel odvahu vylézt po schůdkách nahoru a sednout do sedačky. To ruské kolo bývalo lepší. Obzvláště, když se sedačka zastavila úplně nahoře a člověk se mohl skoro jako z ptačí perspektivy dívat na to hemžení dole.
Abych nezapomněl na kolo štěstí. Žádná elektronika, ošuntělé hrací karty a potom zatočení dřevěným kolem, kde na obvodu spousta hřebíků drnčela jako řehtačka. A konečně se zastavilo na jednom čísle a šťastný výherce odkráčel s cenou. Také jsem několikrát vyhrál. Tretku, ale bylo to „z kola štěstí“!
Doba se změnila. Světští dnes přijedou s Liazkou, samozřejmě obytnou, kolo štěstí nahradila elektronická sázka, koření a obrázky nejsou. Ale to kouzlo pouti mně drží stále. Stále se rád toulám mezi krámky a rád si něco pro radost koupím. Autíčko to již není, ale odejít bez památky na bozkovskou pouť prostě nejde.
Atrakce jsou modernější a docela rád pokoukám na ty skotačící děti a v hlavě si promítám film, který se natáčel před více jak čtyřiceti lety. A v duchu si přeji, aby jim ta radost z bozkovské poutě vydržela dlouho, alespoň jako mně.
| Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli. |
