Vzpomínkami duše bolavá,
slyšet maminku, jak nás svolává,
děti, táto, pojďte k obědu,
jak představit si do dovedu.
K nedělnímu obědu či sobotní večeři,
dříve než se venku zešeří,
slyšet maminku, jak nás svolává,
proto je dnes moje duše bolavá.
Zpustly parky a utichly ulice,
oživly hřbitovy, svíček tisíce,
tam někde leží i moje maminka,
už nás nezavolá, je jen vzpomínka.
Vzpomínka krásná i bolavá,
slyšet, jak maminka nás svolává,
není tam sama, šeptá mi svíčky plamínek,
není tam sama, je tam s ní přece tatínek.
Stojím tam a nějak nemám slov,
myšlenky honí se jak o závod,
děkuji stokrát, díky tisíckrát,
nikdo mě neměl tak, jak vy dva rád!