Pátek 5. 4. 2019 – 3. den
Rybářské městečko MARSAXLOKK (čti marsašlok)
Znovu jsem byla fascinována desítkami barevných člunů, pohupujících se na vlnách. Tato podívaná mi učarovala již při loňské návštěvě Malty. Sem jsem velmi ráda znovu doprovodila Mílu, která se na Marsaxlokk taky moc těšila.
Prošly jsme se kolem stánků v nejvyhlášenějším rybářském přístavu na jihovýchodním pobřeží a pak zamířily k jedné z četných venkovních restaurací přímo na břehu moře. Číšníkovi jsme sdělily přání, že bychom chtěly čerstvou rybu. Obřadně nám donesl na velkém tácu pět druhů pěkných, opravdu čerstvě vyhlížejících ryb. „Vyberte si, kterou vám máme připravit,” řekl číšník s úsměvem. Shodně jsme ukázaly na jednu menší. Usoudily jsme, že ta nám bude bohatě stačit pro obě. Dostalo se nám výkladu, jaké má která ta ryba přednosti, a pochválil nás, že jsme si vybraly správně. Míla, ani já nejsme úplnými znalkyněmi druhů ryb, natož pak mořských. Takže nám mohl navykládat cokoliv. Prozradil nám, že ta „naše“ se jmenuje SEABREAM ARAWAT. Jaké štěstí, že existuje internet a jazykový překladač. Našlo nám to český ekvivalent. Prý to je PRAŽMA.
Už je to hotové, už se to nese. Ryba byla naservírovaná na krásném rybím talíři a úžasně voněla. Kdo to ale naporcuje? Společnými silami jsme otevřely břicho, vyndaly kostru a kamarádsky jsme se taky rozdělily o veškeré dobroty, co nám byly na stůl doneseny. Opravdu jsme si pochutnaly.
Bylo velmi vzrušující u jídla současně pozorovat moře, které občas svoje vlny zvědavě a mlsně vrhlo až k okraji našeho stolu. Lepší místo jsme si pro kulinářský zážitek vybrat nemohly. Prostě skvělé! Cena 43 Eur (tedy pro obě dohromady) již tak voňavá nebyla, ale za tu radost to stálo.
BLUE GROTTO – Modrá jeskyně
Po nezapomenutelném obědě jsme se těšily na výlet do Modré jeskyně. Náš oblíbený Hop Hop bus nás odvezl přes několik kopců a údolí k malému přístavišti. Jenže rozbouřené moře nedovolovalo malým lodičkám vyjet k jeskyni. Všichni jsme se rozptýlili po skalnatém břehu zátoky a užívali si pohled na řádění rozdivočelého vodního živlu. Kapky vody vystřelovaly do několikametrové výše. Moře útočilo na schody. Uklouznutí by se tady mohlo stát osudným. Voda se valila ze všech stran. Na pár vteřin se ukázala neuvěřitelná duhově zabarvená obloha. Začalo pršet. Restaurace nad útesem se zaplnila a svorně jsme všichni čekali s nějakým drinkem na autobus. Nikdo z nás snad ani nelitoval, že jsme se do jeskyně nedoplavili. Zato jsme viděli fascinující hrátky moře. Pocítila jsem silný příliv energie a s podobnými pocity se mi svěřila i Míla.
V pozdním odpoledni na nás ještě čekaly další zážitky. Jely jsme se podívat na pozůstatky dávných civilizací.
HAGAR QIM a MNAJDRA
První se čte „adžár ím“ a znamená Stojící kameny. Pochází z období 3 000 let př. n. l. Přichází se k němu z moderně vybaveného Návštěvnického centra. Pozůstatky chrámů jsou chráněny obrovskými přístřešky, připomínajícími stan. V chrámu byly nalezeny sošky „tlustých dam“ a maltské Venuše. Ty jsou nyní vystaveny v Archeologickém muzeu ve Vallettě.
Ke stavbě tohoto chrámu byly používány kamenné bloky, vážící až 20 tun. Některé štěrbiny ve zdech síní údajně sloužily k pronášení věšteb kněží a věštkyň. Upravená cesta, dlouhá přibližně 700 metrů, vede k dalšímu chrámu Mnajdra. Tento megalitický div sestával ze tří chrámů. Ty měly jedinečnou polohu nad útesy a všechny pocházejí z období od roku 3 600 až do roku 3 000 před n. l. Tentokrát se nám tajil dech obdivem při procházení síněmi a při pomyšlení, že tyto stavby přežily již 5 000 let. I když původní kamenné klenby chrámů, tvořících střechy, se již dávno zřítily a zůstala zde torza zdí, tak to vše vyvolává úctu k dávným civilizacím. Myslíte, že nám bylo dopřáno vše si pěkně pomalu prohlédnout? Naštěstí ano – to jsme stihly báječně. Ovšem při návratu zpět nás od prohlížení zajímavě kvetoucích různobarevných trsů u cesty areálu vyhnalo - co asi? Uhodli jste - byla to vidina brzkého deště. Ten přišel kupodivu pozvolna, ale postupně se měnil v nevídaně prudký a dlouho trvající liják. Návštěvnické centrum se ukázalo jako velmi užitečné a poskytlo nám azyl až do příjezdu autobusu, který nás dovezl šťastně „domů.“
Úvodní díl najdete zde:
V příštím pokračování se necháme okouzlit hlavním městem ostrova, Valletta čeká na vás.