Ale já mám na mysli Gmünd v Dolních Rakousích, městečko s přibližně pěti tisíci obyvateli. Leží na soutoku řeky Lužnice a říčky Skřemelice. Když přijedete do jižních Čech do města České Velenice, za pomyslnou hraniční čárou, po projetí původních celních bran, uvidíte ceduli s nápisem Gmünd. To byl cíl naší cesty jednoho letního dne, který při pohledu na oblohu prorokoval předpoklad přeháněk. A při pohledu na teploměr bylo jasné, že námi vybraný den se nezapíše jako den tropický. Tento den nám připravil i teploty pod 20 °C. Takže ideální čas na procházku centrem města a posezení v příjemné kavárničce nad kalíškem dobré kávy a chutného dortíku.
Toto městečko je asi neprávem českými turisty opomíjeno. Pro nás škoda, pro místní možná útěcha, že se jim městem neprohánějí davy cizinců a neruší jejich klidnou atmosféru. Ta nás provázela na každém kroku, ať jsme se procházeli po náměstí, nebo zavítali do zámeckého parku, či seděli nad šálkem kávy. Z parkoviště mimo centrum jsme výtahem vyjeli na začátek náměstí a nemuseli tak namáhavě hledat, kde po příjezdu do centra zaparkovat. Podlouhlé náměstí je lemováno historickými budovami včetně staré radnice, renesančními domy, o jejichž historii se dozvíte při návštěvě místního muzea. Znalosti si můžete rozšířit v muzeu skla nebo v muzeu kamene. My jsme se soustředili na náměstí samotné, nahlédli jsme do řeznictví, vetešnictví, prošli jsme se parkem, zavítali jsme do postranních uliček a obdivovali klid, čistotu a odpovídali na pozdravy každého, kdo šel okolo nás. A světe, div se, ti lidé se na nás, neznámé osoby, usmívali!
Měli jsme naplánovanou i návštěvu přírodního parku Blockheide, který leží na okraji města. Těšili jsme se na výstup na rozhlednu. Jenže při cestě k našemu druhému cíli se spustil silný liják, který vypadal, že se jen tak nepřežene. A nám nedovolil vystoupit z auta, aniž bychom nepromokli na kůži. Tak jsme auto otočili a vrátili se do České republiky. Z nezdaru jsme si nic nedělali, park si prohlédneme jindy.