Je dobré se chtít každému zavděčit?
Ilustrační foto: ingimage.com

Je dobré se chtít každému zavděčit?

11. 8. 2019

Jsou lidé, kteří pomáhají, jak mohou, každému a v každé situaci, a nakonec si vyslouží označení, že jsou naivně hloupí. I v mládí, když nám některý chlapec řekl: Ty jsi tak hodná, znamenalo to většinou být pro něj příliš hloupá, a o takovou on nestál.

Naproti tomu, když nepomáháme, býváme zase označeni za bezcitné sobce. Nejsme tedy nikdy dost dobří pro všechny a za všech okolností. Tak, jak to bylo řečeno již v klasické literatuře: Není na světě člověk ten...

Zavděčit se už samotným rodičům bývá občas dost tvrdý oříšek. Ale i v dalším životě dochází k různým prekérním situacím a mnohdy posléze i k zvratům. Například někdo, kdo doposud na všechno říkal Ano a vše, i třeba proti své vůli, udělal, se konečně osmělí, vzepře a dovolí si říct Ne. Všimli jste si, že najednou se rázem zapomene na vše doteď vykonané a a zůstává jen to Ne? Že vy, kteří jste byli tak hodní, až jste byli hloupí, jste se rázem stali takřka rodilými neochotníky? Vaše okolí nepřipustí, že k jednorázovému odmítnutí můžete mít vážný a třeba též jednorázový důvod. Bude se spíš snažit najít důvody své: Co se to s ním najednou stalo, doteď byl ochotný a nyní ne...? To mu asi nařizuje ta jeho ženská. Co povýšil, tak zpychnul! Určitě mu někdo o mně něco nakukal....Někdy máte pocit, že je horší stokrát udělat a po sto prvé odmítnout, než neudělat nikdy.

Jak tedy na to? Zkuste se zamyslet nad tím, co je a není podstatné, co je a není důležité, učte se zavděčit se především sami sobě. Pak postupně dokážete odlišit, komu má smysl se zavděčit, komu můžete říct Ano, ale i odmítnout, aniž by se na vás rozzlobil a hledal za vaším odmítnutím změny k horšímu a nekalé úmysly. Komu můžete pomoci a kdo vaši pomoc nepotřebuje, nechce či mu pomoci není.

Smiřte se s tím, že všem lidem, ať už v zaměstnání nebo v soukromí, nebudete ve všem dost dobří. Určitě je však dobré vědět, že jsme dobří sami pro sebe, že se za své chování a jednání nemusíme v hloubi duše stydět.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdena Proboštová
Správně, když je třeba pomůžu (ale ne finančně! V takovém případě dostane ode mě zdarma radu, jak hospodařit s penězi) a jdu dál ...
Jana Šenbergerová
Podstatné bylo napsáno v článku i v komentářích. Mohu se jen připojit. Ale nemusím. :-)
Jitka Caklová
K článku "Proti samotě a smutku" jsem napsala: "Odměnu za pomoc s díky odmítám, protože pomáhám dobrovolně a pomoc není obchod." Už samotné, cokoliv dělat, abych se zavděčila, chcete-li zalíbila a ještě k tomu vděčnost očekávala, to je podle mě ta pravá "cesta do pekel". Nepleťme si pojmy s dojmy (se svými domněnkami). "Vytesat do kamene" by si zasloužila poslední věta v posledním odstavci ♥
Alena Tollarová
Chtít se zavděčit či vyhovět opravdu každému jde po určitou dobu. Ale určitě přijde chvíle, kdy se začne ztrácet vlastní život (zavděčí se na oplátku vaši zavděčoatelé pokaždé i vám?). A pokud nedokážete říct, že takhle to dál nejde a opravdu se podle toho chovat, je to cesta do pekel. Pokud už v tom zavděčovacím peklíčku rovnou nejste. I tady platí odtud až potud!
Soňa Prachfeldová
Pomohu v normálu, ale nepřeháním.
Dagmar Bartušková
Nezavděčííš se lidem všem. A tak se nezavděčuji.
Věra Ježková
Dtto Ivanka. Plus ad poslední věta v předposledním odstavci: Nevnucovat někomu pomoc, jestliže o ni nestojí. Nezaštiťovat se tím, že to myslím dobře.
Danka Rotyková
Nikdy jsem moc dobře neuměla říkat ne. Pak jsem se zbytečně trápila, protože mě okolí využilo. Byla to moje chyba. Lépe než Jitka Caklová bych to nevyjádřila. Díky.
Dana Puchalská
Pomůžu ráda tam,kde jsou normální lidi. Zalévám sousedce kytky, ještě nedávno jsem jí krmila i andulku Karlinku a pomáhám jí s nákupy. Jsem člověk který se fakt nechce zbytečně zavděčit. Dost dlouho jsem pomáhala nemocné přítelkyni. A vím, že ona by to udělala "z fleku" také. Když to ti ostatní nechápou a neumí pochopit, mají smůlu. A říkat ne, je někdy ošemetné. To chtít se zavděčit za každou cenu- to není můj šálek čaje ani kávy.
Eva Mužíková
Chtít se zavděčit je podle mne úplně něco odlišného, nežli chtít udělat někomu radost. Tak to vidím já. Jeden příklad z poslední doby. Sousedka odjíždí na týden mimo domov, nemůže si vzít sebou kocoura a nikoho nemá. Tak jí nabízím pomoc, starám se o něj celý týden, informuji jí o jeho lumpárnách a mých šťastných chvilkách, když mi přede na klíně. Ona je celý týden bez starostí , má velkou radost, po návratu děkuje a já se radostí tetelím. O tom, že bych se jí chtěla zavděčit to není. Zkrátka raduji se spolu s ní.
ivana kosťunová
Ono to souvisí s uměním říci ne. Talké jsem se to musela naučit.
Jitka Caklová
"Všimli jste si, že najednou se rázem zapomene na vše doteď vykonané a a zůstává jen to Ne?" Ano všimla a to jen proto, že to je díky domněnkám, které jsem si vytvořila ve své hlavě. Když si například ve své hlavě vytvořím ideální představu o některém člověku a on ji nenaplní, zklamal mě on, nebo jsem zklamala sama sebe? Samozřejmě sama sebe, on je stále stejný, to já jsem se ve svých domněnkách mýlila. Stejné je to se snahou, někomu se zavděčit. Tedy nedělám nic jen proto, abych se komukoliv zavděčila.