Dnes se po snídani vydáváme na celodenní výlet. První zastavení je v Horšovském Týnu. Toto městečko se svými 5000 obyvateli je druhé největší město v okrese Domažlice a rozkládá po obou březích řeky Radbuzy. Je zde spousta nejrůznějších památek od gotiky po dnešek. Nejzajímavější stavbou, ale i památkou, je nepochybně Státní hrad a zámek Horšovský Týn, postavený ve 13.století. Natáčelo se zde spousta filmů i pohádek. Z tohoto důvodu je označován jako filmový zámek. Na prohlídku jsme rozděleni do svou skupin, které jdou za sebou v rozmezí 15ti minut. A nelitujeme toho, že jsme se rozhodli zámek navštívit. Vidíme zde spoustu nádherných věcí, které jsou často zapůjčovány k natáčení filmů. Po prohlídce zámku i městečka jdeme do restaurace na společný oběd. Pochopitelně myslíme i na doplnění pitného režimu.
Odpoledne jedeme dál. Zastavujeme ve městě Domažlice. Město, které je centrem Chodska a kde se dodnes dochovaly tradice – folklor. Při procházce městem není možné si nevšimnout radnice, kterou dnes využívá Městský úřad. Procházíme se náměstím, oku neunikne ani kašna, opevnění a brána a pochopitelně také Domažlická šikmá věž. Je vysoká 56 metrů, má 194 schodů a někteří z nás s radostí na ni vystupují, aby se pokochali okolím… Dáváme si kafe, zmrzlinu nebo zákusek, a pak opět do autobusu. Čas je neúprosný.
Původně máme jet do hotelu. Pan vedoucí si pro nás ovšem připravil další,velice milé překvapení. Autobus směřuje do Klatov. Nyní si dovoluji po domluvě vložit příspěvek Jarmily Komberec Jakubcové, které jsou Klatovy velice blízké.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ve svém jenom článku o městě Klatovy jsem se zmínila také o zajímavosti, která je typická pro město, a to jsou jeho „klatovské karafiáty“. Po dlouhé době jsem je měla opět možnost spatřit. Bylo to na našem posledním zastavení našeho „žlutého autobusu“, kterým jsme putovali po okolí Domažlic. Pan Zeman nás odvezl do Klatov, kde právě probíhala výstava těchto květin.
Klatovský karafiát patří k symbolům města stejně jako dragouni a Černá věž nebo mumie mnichů ukryté v kryptě pod jezuitským kostelem.
První semena této květiny se dostala do Klatov v roce 1813, kdy se po napoleonských válkách ve městě usadil vojenský vysloužilec Volšanský, který je přinesl z francouzského města Nancy. Původní domovinou karafiátů je Středomoří, kde je bohatá vlhkost vzduchu a nadbytek slunečních paprsků. Květina z čeledi hvozdíkovitých s krásnými různobarevnými květy se zalíbila místním lidem a klatovští dragouni je rádi kupovali svým vyvoleným.
O komerční úspěch karafiátu se postaral zejména hostinský a pomolog Michal Bullmann, který rozšířil klatovský karafiát mezi české zahradníky a jeho věhlas až za hranice.
Výstava karafiátů v Klatovech se začala konat od roku 1901, a to vždy u příležitosti „klatovské pouti“, která se koná první červencovou neděli na sv.Kyliána.
Klatovský karafiát je mrazuvzdorná trvalka s hladkým plátkem a velikou barevností, často s několika jakoby vpitými odstíny. To jsou odlišnosti od běžných jednobarevných skleníkových karafiátů. Ty klatovské mohou mít všechny barvy a odstíny kromě černé, zelené a modré. Květ má jemnou hřebíčkovou vůni.
Vyšlechtělé druhy klatovských karafiátů dostávaly v průběhu let různé názvy, jako např.oranžově - žlutý byl pojmenován po V.M.Krameriusovi, který v Klatovech žil. V současné době je vyšlechtěno asi 60 různobarevných druhů květů.
O historii klatovských karafiátů a jejich pěstování nám vše vyprávěl pan P. Pošefka, který je předsedou Spolku pěstitelů klatovských karafiátů. Výstava byla i prodejní, a tak jsem si jeden karafiát odnesla do svého domova.
S městem a jeho karafiáty bychom se s Hankou P. rozloučily slovy: Klatovy, Klatovy, kde najdu takový městečko jako Vy? Mordie, mordie, nikdo mi nepoví.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Domníváme se, že toto už je dnešní poslední zajímavá akce. Opak je však pravdou. Překvapení nekončí. Po večeři si máme vzít fotoaparáty či mobily, protože budou určitě zapotřebí. A pan vedoucí má opět pravdu. O programu, který následuje, opět vím jen já a opět mlčím jako ryba. Třešničkou na dortu našeho pobytu ve Spáleném Poříčí je vystoupení plzeňské skupiny MLS. Vychází z tradic dudáckých kapel západních Čech. Dudy, housle, klarinet, kontrabas, niněra a kvalitní zpěváci vytváří pestrý krojovaný program lidových písní.
Hodinovým programem jsme nesmírně nadšeni. Je hřebem nejen večera, ale i celého pobytu. Velký dík za něj.
