Do kraje mých letních pobytů, od 50. let, se vracím každé léto. Sleduji tam změny každý rok, spíše teď k horšímu.
Autobus z Prahy až k polským hranicím stojí penzistu 40 korun.
Ubytoval jsem se v hejnickém hotelu. Několik prodejen tu zase zbankrotovalo. Zbankrotovala i Česká spořitelna. Bankomat tu ještě ale zůstal, říkají mu „zeď nářků“. Pohraniční domy po Němcích se tu prodávají. Největší jistotou je tu státní důchod nebo invalidní důchod. Naobědvat se tady je složité. V bufetu se musí oběd objednat den předem. V jiné restauraci jsme si poručili dospělou porci, na dva talíře. Nestála ale jednu celou porci, ale mnohem více. Prý kuchařka musela obrátit tu sběračku 2x! Točené pivo lze dostat jenom v hospodě Lokálka. Ta je přímo u železnice. Mluví se tu ještě ústy, nepořvává se do mobilů. Dospělí pivaři tam mluví dokonce i s dětmi. Naříkají třeba na pět nealkoholických piv, je jim po nich druhý den moc špatně!
Po ulicích pobíhají četní psi a děti různých barev pleti. Nosit hodinky tu není třeba, kostelní zvon upozorňuje po čtvrthodinách na přesný čas.
Počasí se nevydařilo, pršelo, ne nadarmo se tu říká „nočník Evropy“! Místní bufeťačka si mě pamatuje i po letech, prý podle barvy mého hlasu.
Z automobilových značek tu stále jezdí trabanty a wartburgy. Pro pstruhy jsou v korytech zdejších potoků vystavěny, na jejich vytření. V horních tocích jsou ale malí, jako sardinky. Bělošské krámy zavírají v pět hodin, vietnamské v osm. Obchody přetékají zbožím, ba i tropickým ovocem. Později už se nedá koupit ani sirka! Některé bufety vítají i cyklisty. Otevřeno mají ale podle počasí. Krajinou prochází staří turisté s velkými batohy. Bulharští dělníci tu vydělávají 20 000 čistého. Doma jen třetinu! Nejvíce si váží a pracovitých Ukrajinců. Zkázu tu tropili Slováci, prali se, řvali se a vypouštěli všemi otvory! Policie si o ně omlátila obušky! Do jejich ubytovny teď musí nastoupit „čistící komando“!
Jeden občan tu našel ruční granát, z druhé války. Z říčních kamenů ho vyprostil krumpáčem. Pak ho dal dětem na hraní. Ty s ním po sobě házely. Svěřil se kumpánům, jeden nabídl, že ho ráno vlakem odveze na policii v Liberci. Nakonec se rozhodli přivolat policii. Ta se také bála, musel přijet pyrotechnik až z Teplic! Ten se už nebál, prý je moc starý, naložil ho do pevné krabice a odvezl svým autem do Teplic Nešťastné lásky se tu řeší skokem pod jednokolejný vlak. Cikáni tu nekradou, ani nepřepadávají.
V hotelu bydlela nevzhledná žena se dvěma bernardýny. Uvázala je venku a líbala francouzskými polibky, přímo na čumáky. Pozorující muž pronesl, že už od ní pusu nechce!
Lidé se tu zdraví, i do kolem jedoucích aut. Mladí pracující mají jen málo snů. Za vydělané peníze si pořizují tetování, po celém těle. Aut mají třeba čtyři na rodinu. Ženy si rády lakují všechny nehty. Také na západní účesy si potrpí, ba i muži. Šlágrem domova jsou také tři nejmodernější mobilní telefony na osobu. Také patří ke slušnosti mít doma čtyři ušlechtilé psy.
Doprava. Kupodivu demokracií si tu nezničili autobusové a vlakové spojení.
Postavy. Do autobusu nastoupila stará tlustá a ošklivá Cikánka. Řidič se jí ptal, kam jede? Prý k Máně. A kde vystupujete? Tam co bydlí Máňa. Vzdal to, tak jela zadarmo!
Starosta si koupil nové západní auto. To ale tolik nepohoršovalo. Horší byla jeho nová koloběžka. To se místní divili. Občané zbožňují hovory o nemocech. Prožívají je tolik, že se rozpláčí. I s okolními posluchačkami.
Kamarád z dětství. Byl úspěšně vyléčený alkoholík. 40 let sice chodil do hospody, pil tam ale poctivě sodovku. Když dosáhl starobní penze, celou ji prohrál, sázením. Rychle abstinence dosáhla své zkázy, začal bosý chodit ve sněhu. Zešílel a z nedostatku alkoholu brzo umřel!
Kuchařovi říkají kapitán Achab. Má jednu nohu umělohmotnou, se zlacením a stříbřením kloubů. Proto rád nosí krátké kalhoty, ukazuje se tak hostům. Je to výborný kuchař. Jeden štamgast si mě pamatuje z jiné hospody. Má velmi vypelichané vlasy i vousy.
Psí potyčky. Čubičkář šel s malou čubou, Čubičkářka s tou velkou. Psi se začali prát. Čubičkář přetáhl tu velkou berlí, až ji o ni přerazil. Chtěl svou berli proplatit; ona však že ne! Nakonec se ale domluvili na jednotlivých časech venčení.
Noční život. Po soumraku projde třeba jeden chodec za půl hodiny. Puberťáci jezdí na kolech a koloběžkách, bez osvětlení!
Příští rok tam pojedu zase.