Tyto verše jsou vybrané z mého studentského románu „Zrcadlo nesplněných přání,“ jehož děj se odehrává v polovině šedesátých let minulého století a který má silně autobiografické znaky.
Jejich autorství budiž přiřčeno hlavnímu hrdinovi této knihy, devatenáctiletému studentu Karlovi, který se potýká nejen s problémy milostnými, tak krásně adekvátními jeho věku, ale hlavně se sebou samým a se svým postojem k světu.
Pojď ke mně blíž
Den za dnem a noc za nocí
je jenom věčným snem.
A touha voní podzimem
a sklenkou vína
v šeru kavárenských koutů.
Pojď ke mně blíž, má milá
a podej mi svá ústa.
Chci si ještě vychutnat jejich vůni.
Pojď tak blízko,
abych cítil teplo tvého těla.
čas života i čas milování,
nám osud odměřuje
a naše sny a vzpomínky
a stíny dávných lásek.
Vznáší se éterem
jak dravý pták.
Den za dnem
A noc za nocí.
Den za dnem
A noc za nocí.
Jak marný sen.
Pojď ještě kousek blíž,
má milá!
Ležím a vnímám svůj sen
Utápím oči v modravém blankytu
Ležím a vnímám tvou tvář
Kolem které poletují tvoje vlasy
Jak babí léto
Ležím a vnímám tvá ústa
Nastavená k polibku
Ležím a vnímám tvé paže
Ve kterých je schoulená Láska
Ležím a vnímám tvé tělo
Kolem kterého poletuje touha
Ležím a vnímám tvůj úsměv
Který přináší sen
Jen vrátit čas
Jak zloděj čas se do snů tiše vkrádá,
Černými křídly bije do stromů
Zas vrať tu noc, tu noc, co měla ráda,
I světla kaváren, bludičky neonů
Jen vrať ten čas, i úsměv v její tváři,
A Prokop do snu zas nám bude hrát
Zas vrať tu noc, ty listy v kalendáři
Zas budem spolu nade městem stát
Jen vrať ten čas, poslední sklenku vína
Polibky milenců a náruč Lochotína
Jen vrať tu noc, co ztrácí se a vrací
Jak tažní ptáci, jak tažní ptáci
