Jsme už všichni zvyklí, že při příchodu k radnici se vzorně stavíme do dvojstupu, abychom mohli odjet co nejdříve. Než přijede autobus, přicházejí k radnici její zaměstnanci. Mnozí by se k nám velice rádi přidali…Mnozí si však budou muset ještě mnoho let počkat!
Cesta je téměř bezproblémová, k cíli dojíždíme včas. Kupuji vstupenky do zámku, přichází průvodkyně a prohlídka může začít. Jsme nesmírně spokojeni. Průvodkyně je zkušená, znalá věci, ví, o čem mluví, a hovoří s láskou, přesvědčením a chutí. Teprve později si uvědomuji, že mi nebo vlastně jí něco schází. Je to mikrofon. Znalost obrovská, informace víc než kvalitní, jenže....
Jenže jsme skupina seniorů a ne všichni ( nebo vlastně skoro nikdo) mají dobrý sluch. Škoda! Mnohokrát jsem psala na hrady a zámky, zda by nebylo možné dát do ruky průvodci mikrofony. V téměř všech odpovědích jsem četla jedno oznámení: NEJSOU PENÍZE. Je to obrovská škoda. Spokojených návštěvníků by bylo určitě mnohem víc….
Zámek v Holešově je zvláštní a je nám z jeho historie velice smutno. Prošel rukama všech období, v každém se událo něco velice zvláštního. Památek a mobiliáře zde zůstalo velice málo. Ovšem, když koukáme na jednotlivé stropy, je to opravdu nádhera.
Po hodinové prohlídce vcházíme do zámeckého parku. Venku pařák, sluníčko svítí, jako by nevidělo, že potřebujeme trošičku stínu. Některým z nás se těžce dýchá.
Míříme do malého muzea kovářství, které máme rovněž předem zajištěnou prohlídku. Kovárna u zámku sloužila od roku 1550. Dnes je zde k vidění spousta zajímavých věcí. Žasnou především ti, kteří se s něčím podobným dosud nesetkali. I zde je skvělá průvodkyně. Se skvělým hlasem. Ovšem teplo dělá své. Někteří před parádní prohlídkou jdou raději do stínu na lavičku nebo do protější hospůdky na vodu či pivo. Ale nikomu nelze nic zazlívat. Pitný režim v horku je nutné dodržovat.
Po návštěvě muzea jdou někteří na prohlídku nádherného kostela, Jiní do restaurace na oběd. Restaurace U černé kaple přímo naproti kostelu nemá chybu. Kdo tam došel, neprohloupil a byl po všech stránkách spokojený.
Odpoledne se individuálně procházíme po krásném městečku. Nechybí ani návštěva čisté, voňavé cukrárny.
Pak nás čeká ještě poslední návštěva. Míříme do Šachovy synagogy. Zvoním a otvírá mi muž. Po několika sekundách zažívám perličku .Sděluji, že jdeme na objednanou prohlídku. Odkud jste, ptá se mě muž - průvodce. Skromně sděluji, že z Bohumína. Pán se evidentně leká a ihned se ptá, zda mluvíme všichni česky. Pochopitelně, odpovídám a nechápu. Pak se dozvídám, že průvodce už kdysi provázel lidi z našeho města a že nikomu nerozuměl ani slovo. Nechápu, nevěřím, ale pak ho ujišťuji, že zřejmě mluvili naším nářečím, ale že jemu rozuměli určitě všichni. Chce mi věřit a prohlídka může začít.
Trvá déle, než předpokládáme. Někteří jsou unavení, jiné bolí nohy či mají žízeň. Ale se vším se musí počítat. Po návštěvě synagogy máme ještě možnost jít se podívat na židovský hřbitov, kde se nachází hrobka rabína Sabbataie ben meir ha – Kohena.
Někteří jdou ještě na kafe či pivo a za hodinku odjíždíme domů. Myslím, že jsou všichni spokojeni. Co víc si přát.