Loňská sucha zamávala se spodními vodami, nerostly houby, což jsem nesla opravdu těžce, ovoce a zelenina také nic moc, nesmělo se do lesů, prostě fiasko. Zvýšení spodních vod trochu zachránil letošní sníh na horách, sem tam zapršelo. Není to samozřejmě žádná sláva, ale tráva stačila vyrůst do zelené barvy, vodní toky se naplnily, některé až moc, takže procházky přírodou jsou veselejší.
Protože jsme se tento týden vyskytli u několika vodních zdrojů, rozhodla jsem se, že vám je ukážu. První byl rybník na Střížáku. Ten má smůlu v tom, že zřejmě není přítokový, takže deště mu moc vody nenadělily. Druhá je řeka Ohře, kterou jsme navštívili v sobotu odpoledne v Dolánkách, a třetí je řeka Labe, kterou jsem si vyfotila cestou domů. Ty jsou na tom s vodou viditelně lépe, takže vegetace kolem nich je opravdu bujná a sytě zelená. U Ohře jsme viděli čerstvě narozené mládě srnky, raději jsme odešli, aby se k němu maminka mohla vrátit. Bylo krásné.
Jen takovou perličku. U nás na sídlišti od konce ledna vytéká pramen spodní vody z kopce do kanálu. Několikrát jsem urgovala opravu na příslušných institucích a připadala jsem si tak trochu jako v pohádce O slepičce a kohoutkovi. Jednotlivé odbory si tento problém přehazují jak horký brambor a náprava v nedohlednu. Pláčeme nad úbytkem spodních vod a tady teče voda pánu bohu do oken a úřadům je to jedno.
Vzhledem k tomu, že jde o tři lokality, počet fotek tomu odpovídá. Výběr byl hrozně těžký, třeba to někoho odradí, ale s tím musím počítat. Pojďte se tedy se mnou projít přírodou kolem vody.