Přežila jsem oba své bývalé manžely, nedávno i svého mladšího bratra, a krom toho mi náhle a bez varování zemřel i tatínek. Už je to šestatřicet let a já s ním pořád počítám. Nejenže mu u fotky na krbu měním květiny a zapaluju svíčku, ale často se ho vyptávám na spoustu věcí a pak luštím jeho odpověď. Vím moc dobře, z čeho by měl radost a za co by mě pokáral. Vím, jak by mu chutnaly třeba moje šunkofleky nebo jak bych ho potěšila rajskou omáčkou s rýží. K vepřové se zelím bych mu uvařila houskový knedlík, protože bramborové knedlíky neměl rád. Ale ne kynutý, jak ho dělávala maminka, ale nadýchaný, hrnkový… Tenkrát jsem ho ještě neuměla.
Můj tatínek obdivoval umění slova. Už jako malá holka jsem se těšila na naše „filosofické“ debaty, které jsme spolu vedli vždycky v neděli dopoledne, než nás maminka zavolala k obědu. Tatínek si liboval v moudrých citátech slavných osobností, zaujala ho každá chytře zformulovaná myšlenka. Vzpomínám si, že měl tři oblíbené autory: Alexandra Dumase, Jana Procházku a – Jaroslava Dietla.
Miloval příběh Edmonda Dantése, s nadějí pročítal zakázanou Politiku pro každého a s nelíčeným nadšením sledoval Nemocnici na kraji města. Hlášky doktora Štrosmajera znal zpaměti a oceňoval brilantně vystavěné dialogy, které neztratily své kouzlo ani po více než čtyřiceti letech. Pokaždé, když sleduji reprízy, otočím tatínkovu černobílou fotku v šedém rámečku tak, aby se mohl dívat se mnou. A dělám to i letos, kdy vzpomínáme nedožitých devadesátin Jaroslava Dietla, které by oslavil 22. května. Je tedy jasné, že k takovému jubileu musela Česká televize opět zařadit další reprízu kultovního seriálu.
Nedovedu si ani představit, jak by se tatínek naparoval pýchou, že je Dietlova žena Magdalena mojí blízkou přítelkyní…
Zrovna včera jsem si znovu přečetla zohýbanou cedulku, kterou bůhví proč nosím pořád u sebe v peněžence. Je na ní citát, pečlivě opsaný rukou mého tatínka:
„Nejpošetilejším ze všech omylů je, když si mladé a dobré hlavy myslí, že ztratí orginalitu, jestliže uznají pravdy, které uznal již někdo před nimi“. J.W.Goethe.
Je to marné. A je to i spravedlivé. Všichni naši moudří a milovaní jsou tu zkrátka pořád s námi. Bohudíky.
Hezké vztahy v běhu času vám přeje
HŠ
