Nevěřím sice na pověry a nechci ani nic přivolávat, ale zdá se mi, že se mé tělo se svými potížemi nějak dohodlo nebo jim něco slíbilo, ale velmi se mi ulevilo.
Jsem zase spokojená skoro se vším, nic, co nemůžu změnit, si do hlavy neberu. Nedívám se v televizi na zprávy, protože horory nemám ráda. Dívám se, jako některé jiné starší ženy, na seriály a ty mě tolik neděsí. Děti sice říkají , že jsou to blbosti, ale tak ať se nedívají. Mně takové neškodné blbosti nevadí. Postavám v duchu fandím, obdivuji je, radím jim a nebo je nemám vůbec ráda. Je jim to jedno, ale mě to baví..
Život okolo mne je podobný, ale to už není tak dobré. Byla jsem dokonce v kině na filmu "Ženy v běhu". Kdo se chcete hodně zasmát, jděte na to. Víte přece, že smích prodlužuje život a je hodně zdravý.
Tuhle jsem šla zase s pejskem na procházku do parku a co nevidím. Tunel!!! Připomínal mi odchod ze života, kdy prý jdete tunelem a na konci vás čeká něco krásného. Já jdu tunelem, který tvoří krásné stromy, a vidím, že končí, ne nějakým světlem s krásnou hudbou a nevím ještě čím, ale končí střechou na nějakém baráčku. Tam přece žijí lidé a ne smrt. Je to veliká naděje. Naděje nikdy nekončí a já naději ještě mám. Do tohohle tunelu budu chodit hrozně ráda.
PS Nelituji, že jsem stará, je to výsada. Ti méně šťastní už umřeli a stáří se nedožili.