"Pomóc, pomóc! Sakra kluci, pomožte mi na nohy. Nemůžu vstát!“Volání přilákalo dva kamarády Frantíka Rendla a Honzíka Ševčíka. Na půl cesty mezi obcemi Milonice a Podboří, u "Panenky Marie“ spatřili kluci schoulenou postavu. To malířský mistr Miroslav Čágal volá o pomoc.
"Kluci, nějak jsem blbě šlápnul a nemůžu se postavit na nohu. Pomozte. Nebudu se přece plazit domů jako Meresjev!“ Oba hoši jsou poučeni patřičnou literaturou, Frantík má ještě k tomu doma několik čísel časopisu Junák. Mladí skauti neváhají. Okamžitě utvoří pomocí rukou sedačku, mistr si do ní usedne a uchopí se zachránců kolem ramen. Je pak nesen až před mistrův domek. Mistr nešetří chválou. Najednou vyskočí a křepce odchází ke dveřím svého domku: "Kluci díky, tady už trefím!“
Oba kamarádi s otevřenými ústy pochopili, že znalosti první pomoci mohou také posloužit jako pohodlný dopravní prostředek! To byla jedna z hereckých etud starého ochotníka.
"Chacha, chacha, tak to je pěkné. Pobavili jste mne chaso a tak pijte na můj účet!“ Sedlářský mistr Hanák sedí za stolem, kouří viržinko a sleduje divadlo jednoho herce. Závěs, skrývající dveře na záchod, stal se oponou. Za stolem sedí inspicient a nápověda v jedné osobě, herec a režisér Honza Martinec. Svůj malířský talent uplatnil ještě jako umělecký maskér. Právě namaskoval Cyrana. Namodeloval mu i charakteristický nos. Cyrano není ovšem statný šermíř, ale malý subtilní človíček, ochotník a mistr malířský Miroslav Čágal. Text odříkává jen rámcově. Nápověda se snaží marně. Mistr improvizuje a do svého monologu zařazuje aktuální zprávy z vesnice. Je to jako když kolchozní častušky kopírovaly aktuální události a zpěváci zdůrazňovali, že Aljoša včera usnul pod kombajnem. Ovšem mistr nakonec odhazuje klobouk do daleka a vzpomíná na loňské sněhy. Jindy předvádí koncertní číslo. Našel housle na půdě brněnského činžáku, pořídil si smyčec a tento nástroj se stal jeho další rekvizitou. Uvnitř houslí objevil špendlíkem vyrytý nápis Stradivári. Do chvíle, nežli houslařský mistr Kužel v Brně ohodnotil jeho nástroj cenou padesáti korun, domníval se mistr, že je boháčem.
Ochotnické divadlo v obci má dlouholetou tradici. Za první republiky měl divadelní kroužek skoro každý spolek. Televize nebyla. Místní ochotníci dosáhli jisté úrovně a nebáli se předvést publiku i Čapkovu Matku. Divadelní činnost vzkvétala i po osvobození. Zcela běžně hrávali místní ochotníci Naše furianty, Tylovy hry, Lucernu. Neváhali si ani pozvat profesionály z Brna.
V malém sále U Vranů ochotníci pilně nacvičují. Všemu vévodí Honza Martinec, herec od Pána Boha. Jarda Štrtublík je komik i charakterní herec. Malířský mistr Čágal je komik a paní Netopilová si troufne na jakoukoliv i tu nejtěžší roli. Jde to tak daleko, že tragéd Květoš Botný hraje i v životě.. Sedí v hospodě, promne si čelní pleš a rozhlédne se po okolí. S výrazem bolesti nad nepřízní osudu zabarytoní: "Pane Josef, jedno pivo s malým!“ U stolu pak teatrálně dotrpí. Herci se dopředu chlubí příštími rolemi. Nikdo však nevěří Staníkovi Blahuškovi že jej čeká titulní role ve hře Duchcovský viadukt. Lidem není jasné, jak by mohl herec zahrát na malém jevišti most!
Nastává kouzelná a nevysvětlitelná symbióza mezi herci a publikem. Ochotník na jevišti umírá a lidé v hledišti mu to věří. Mnohé ženy propláčou kapesník nad osudem Marie Stuartovny i když vědí, že se s paní Netopilovou potkají ráno v konzumu.
Hrají se i pohádky. Je natřískáno. Ochotníci hrají pohádku Princezna Sedmikráska. Najednou má promluvit Pan král. Na trůně sedí schoulená postava a nejeví známky života. Nápověda křičí, školní dítka se začínají bavit. Král Jaromír, takto malířský mistr Čágal, usnul!
Dvorní šašek Honza Martinec zachraňuje situaci. Jako blázen si může dovolit cloumat majestátem. Pak král je totiž mírně podroušen a dal si šlofíka. Cloumání jej probudí do syrové skutečnosti. Znalost textu nebyla nikdy jeho silnou stránkou. Dovedl však bravurně nasávat z nápovědní budky. Po probuzení nejenže zapomněl text, nedokázal se vůbec orientovat v čase a prostoru. Vytřeštěně zírá ze svého posedu na jakési lidi. Pak prudce vstane a přišlápne si královský plášť. Padá na jeviště a skutálí se do hlediště.
Děti v sále se mohou potrhat smíchy. Publikum řičí, mistr se hrabe na jeviště a pak mizí v zákulisí. Mnozí diváci se domnívají, že tento výstup do pohádky patří. Jenom mistr odmítá v repríze tento výkon opakovat.
Před hospodou U Saly zastavilo osobní auto. Nebylo by to nic divného, kdyby ovšem za okénkem nevyčuhovala koza! Šofér a kumpán ze sousední vesnice si odskočil na malé občerstvení. V hlavě přítomného ochotníka se zrodil plán. Zatančí si s kozou! Dojednáno. Do hospodské místnosti se nahrnula spousta zvědavců. Koza je přivedena, mistr ji úklonem požádá o tanec. Její pření nohy si položí na ramena a vší silou ,,tanečnici“ stiskne. Stalo se něco hrozného. Kozu majitel veze právě od kozla. Najednou z tanečnice létají bobky, jako z kulometu. Projektily létají celou hospodou a odrážejí se od stěn. Návštěvníci prchají. Prostorem se šíři strašlivý smrad. V přísálí kina Osvětové besedy právě probíhá svatební hostina. Honza Martinec duchaplně utíká do sálu a přivádí svatebního fotografa. Mistr pořád tančí a snímek je pořízen.
Hosté opustili hospodskou místnost, kde nebylo možno nadále setrvávat bez plynové masky. Všechna okna jsou otevřena a vrchní, zvaný Šozda kropí všechny prostory biolitem. Za několik dnů se na nástěnce objevila velká barevná fotografie. Je na ní výjev hodný pozornosti. Mistr Čágal tančí s kozou. A pod fotografií je umístěn nápis.
TANEC S ĎÁBLEM!