„Na severním úpatí hradního vrchu na pravém břehu Orlice rozkládá se městečko Potštejn: je návštěvy hodno především pro svou pěknou polohu. Pro ni také stalo se novější dobou velmi známým, a zjara i v létě přichází sem mnoho výletníků, aby obhlédli se pěknou krajinou a poznali památné rozvaliny nad městečkem,“ takto uvedl do Potštejna čtenáře pátého dílu Ottových „Čech“ spisovatel Alois Jirásek.
A totéž platí i dnes. Potštejn láká návštěvníky nejen malebnou přírodou, tradiční poutí, ale také zříceninou středověkého hradu a zrekonstruovaným barokním zámkem. 11. června 1919 ve městě zemřel malíř Adolf Liebscher, letos tomu bude sto let.
Hrad s bohatou historií
Potštejnský hrad založil koncem 13. století rod Drslaviců a poprvé je připomínán roku 1287. Do dějin však vstoupil o něco později, když byl jeho majitelem loupeživý rytíř Mikuláš z Potštejna. Tenkrát proti němu vytáhl moravský markrabě Karel, pozdější císař Karel IV. Ten v roce 1339 hrad po devítiměsíčním obléhání dobyl a pobořil. Mikuláš zahynul pod troskami podkopané věže. Později Karel IV. hrad obnovil a zapojil do systému tehdejší zemské obrany. Až do konce 15. století byl pak potštejnský hrad královským zbožím v držení různých zástavních pánů.
V roce 1495 hrad, a spolu s ním celé panství, koupil jako dědičný majetek Vilém z Pernštejna. V majetku tohoto rodu zažil hrad největší rozkvět. Byl nejen správním střediskem rozsáhlého panství, ale plnil také úlohu reprezentačního sídla renesančních velmožů, díky čemuž se dočkal nákladné přestavby. Toto období však netrvalo dlouho, roku 1556 byl hrad znovu prodán. Posledním rodem, který ho trvale obýval, byli Hrzánové z Harasova, ale na konci 16. století byl už tak zanedbaný, že ochozy a některé vedlejší budovy hrozily zřícením. Další majitelé panství v 17. století už měli své sídlo jinde a hrad dále pustnul.
Zámek a „Poklad hraběte Chamaré“
V roce 1746 koupil od Zárubů z Hustiřan potštejnský díl panství slezský emigrant francouzského původu Jan Ludvík Harbuval-Chamaré, a tehdy zažilo rozkvět i městečko. Potštejn se opět stal centrem velkostatku, hrabě v něm zřídil plátenickou manufakturu a pro její zaměstnance založil čtvrť s názvem Fabrika. Protože hrad už byl dávno neobyvatelný, vystavěl v letech 1749 - 1755 nový barokní zámek. Jedná se o čtyřkřídlou jednopatrovou stavbu s mansardovou střechou kolem čtvercového nádvoří.
Druhým Harbuvalem-Chamaré v Potštejně byl Jan Antonín. Ten svou pozornost upřel k rozvalinám starobylého hradu, kde si špatně vyložil jeden latinský nápis, jehož smysl chápal jako pobídku k hledání pokladu loupeživého rytíře Mikuláše. Celý hrad rozkopal, ale poklad stejně nenašel. Jeho mnohaleté úsilí však zaujalo spisovatele Aloise Jiráska, který téma zpracoval v povídce „Poklad“, podle níž později vznikl film „Poklad hraběte Chamaré“ režiséra Zdeňka Trošky.
V polovině 19. století se Potštejnský velkostatek dostal sňatkem do majetku rodu Dobřenských, kteří ho vlastnili až do roku 1945, kdy zámek na základě tzv. Benešových dekretů přešel do majetku státu. Čtyřicet let potom sloužil jako škola ROH.
Kouzelné letovisko
V roce 1881 byl z popudu potštejnského rodáka a univerzitního profesora Jana Urbana Jarníka založen Okrašlovací spolek. V této době začali lidé objevovat kouzlo letních bytů a spolek tak přispíval ke zvelebování městečka, a zároveň se staral i o propagaci letoviska a péči o letní hosty. Ty zprvu tvořili Jarníkovi kolegové z fakulty, mezi nimiž byl i budoucí československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Mezi dalšími hosty bychom našli i básníky a spisovatele, za všechny jmenujme Jaroslava Vrchlického, Josefa Václava Sládka nebo Růženu Jesenskou. Přítomnost předních představitelů soudobé české kultury a veřejného života představovala magnet pro ostatní, a tak počet návštěvníků rok od roku narůstal. Koncem století už zde vyrostly říční lázně a letní divadelní scéna.
Inspirace pro malíře Liebschera
Adolf Liebscher do Potštejna poprvé zavítal počátkem osmdesátých let 19. století. Zavedla ho sem práce, díky které společně se svým bratrem Karlem cestoval po Čechách a kreslil skici pro dvě monumentální edice - Sedláčkovy „Hrady a zámky“ a již zmíněné „Čechy“ z Ottova nakladatelství. Liebscher byl v této době malíř na prahu úspěšné kariéry. Věhlas si získal svým podílem na výzdobě Národního divadla v Praze. Čtenářům „Světozoru“ nebo „Zlaté Prahy“ byl pak znám jako všestranný ilustrátor. Potštejn Liebscherovi učaroval natolik, že v něm od devadesátých let trávil každé prázdniny a později si zde koupil i vlastní domek. Během svých pobytů v Potštejně namaloval řadu krajinomaleb, s některými místními motivy se setkáváme i na četných žánrových obrázcích. V potštejnském kostele sv. Vavřince můžeme vidět jeho obraz Ukřižovaného, který kostelu věnovala Mary Dobřenská na paměť svého manžela a dalších obětí první světové války. Je to jedno z posledních velkých děl malíře, který rok po jeho dokončení v Potštejně také zemřel.
Přestože Adolf Liebscher patřil ve své době k nejznámějším českým malířům, s nástupem moderního umění jeho dílo postupně upadalo v zapomnění.
Co ještě můžete vidět
K návštěvě však láká i samotný zámek. V devadesátých letech byl několikrát neúspěšně privatizován, střídal majitele a chátral. Obrat nastal, když zámek koupili manželé Nováčkovi a začali ho postupně opravovat. Opět tak můžeme vidět zámecký interiér, jak ho popsal Alois Jirásek: „Na chodbách ku pokojům zámeckým najdeme některé starší obrazy, v úpravných pak komnatách upoutají nejvíce naši pozornost malované podobizny Dobřenských z Dobřenic i členů hraběcí rodiny Harbuval-Chamaré, z těch pak zvláště podoba vážného výrazu hraběte Jana Antonína Harbuvala-Chamaré, jenž za dlouhou dobu hledal nahoře ve starých rozvalinách poklad. Zámek má také kapli, zasvěcenou sv. Trojici.“