Patřila také k „perlám Žižkova“. Bydlela u nás v domě, se synem v celém suterénu činžáku. Byla už stará, suchá a zlá. Syn byl kriminálník za všech režimů. Seděl prý vždycky jenom z politických důvodů! Matce zdvořile onikal.
Zabývali se vyklízením bytů po zemřelých lidech bez potomků. Věci si nakládali na dvoukolový vozík a přiváželi je do svých bytů. Ona vozík řídila, syn tlačil. Často vykřikovala Pepíku, kde to vlastně bydlíme? Odpovídal jí, oni stará krávo, už tu bydlej 80 let a ještě si to nepamatujou!
Pak spolu odešli do hospody Na Komutovce. Tam dovezené zboží notně zapíjeli mnoha rumy. Občas se tam některý jiný návštěvník Potůčkové zeptal na názor na nějakou osobu v ulici bydlící. Okamžitě ho pomluvila a na důkaz hněvu si dvakrát na podlahu odplivla, na obě strany!
Syn svou matku bil jenom v neděli odpoledne, po obědě. Domem duněly jeho mohutné rány. Křičel, co jste mi dala do života, ho.no! A cos mi do života dal ty, Pepíku? Kulový!
S jejím kriminálnickým synem jsem měl incident i já. Jedno dopoledne jsem nesl čerstvě zasklené okno. Kriminálník mi sklo prokopl a chytil mě za límec. Ten mi utrhl, s výkřikem teď tě zabiju! Z kurzu sebeobrany jsem s ním praštil na chodník, chvatem uki goši. Pak jsem na něj přivolal policistu. Ten ho vyvláčel z jeho bytu. Křičel, já jsem kriminálník a piju! Pak ho odvezli na záchytku.
Ona dožila vysokého věku jenom skoro hladověním a díky pitné rumové kúře!